Ve „sporu“ o vedení Senátu zvítězí tradice a silně vyvinuté korýtkové pudy
Má zůstat sociální demokrat Milan Štěch předsedou Senátu i v následujících dvou letech? Anebo má ČSSD nominovat na tento post někoho jiného, protože Štěch se podepsal pod podlézavé prohlášení čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů adresované Číně? Už to pomalu vypadalo na hezkou mocenskou kauzičku, nakonec z toho nejspíš zbude jen vzpomínka na malou bouřku ve sklenici vody. Jsme přeci v České republice a tudíž když se v ní rozdělují mocenská korýtka, tak vše dobře dopadne.
Snad většina senátorů napříč celým politickým spektrem s oblibou říká, že v Senátu jsou jiné poměry a klima než v Poslanecké sněmovně. Že v něm panuje gentlemanské tvůrčí prostředí a vztahy mezi jednotlivými zákonodárci jsou spíš kolegiální a nevyhrocené jako o kousek dál ve Sněmovní ulici.
Tato nerozborná „kolegialita“ byla v minulosti názorně mnohokrát prezentována, například když po volbách vybíralo (staro)nové vedení Senátu. Šéfové frakcí v něm rozdělili křesla podle početnosti klubů a pak se navzájem všichni podpořili, takže hlasování šlo jako po másle. Proto pak vznikaly situace, kdy měl Senát stejný počet místopředsedů jako Poslanecká sněmovna (která však má dvaapůlkrát více poslanců).
To víte, funkce je funkce a když jsme všichni takoví kamarádi, tak proč si to neprohlasovat. Daňový poplatník už zkousl kdeco, tak zkousne z eráru i těchto pár drobných...
Letos vše ale mohlo dopadnout jinak. Milan Štěch se podepsal pod prohlášení, ve kterém potvrdil územní celistvost Číny a nepřímo odsoudil návštěvu dalajlamy v Česku. Toto prohlášení mělo zřejmě původně v tajnosti odejít diplomatickou poštou, nakonec prezident Miloš Zeman, respektive nějaký snaživec z jeho hradního „dream teamu“ jej pověsil na hradní web a oheň byl na střeše. Například Štěch a šéf sněmovny Jan Hamáček totiž s ničím takovým nepočítali a byli skoro až nepříjemně zaskočeni.
Vzhledem k tomu, že nedávno proběhly senátní volby a 15. listopadu se bude volit nové vedení komory, začaly zaznívat hlasy, že by Štěch své křeslo nemusel obhájit. Anebo by mohl zůstat, ale pouze za podmínky, že vezme svůj podpis zpět. Do celé záležitosti se začaly zaplétat jednotlivé kluby nebo jejich představitelé až z toho vznikl hezký galymatyáš. Obzvlášť v provedení lidovců šlo o názorové veletoče jako za jejich „starých dobrých časů“.
Vše ale nakonec dobře dopadne. Jelikož se za Milana Štecha většinově postavila ODS, ANO i řada dalších nezávislých senátorů, má post v čele komory takřka jistý. Jeho kritici tak budou muset raději velice rychle zařadit zpátečku a vzpomenout na tradiční gentlemanské dohody panující při porcování funkcí, protože by taky mohli přijít zkrátka. A to přece by byl průšvih jako vrata. Nebyl by služební bavorák ani velká kancelář. Hrozná představa, že?!
Volba vedení Senátu je sice tajná, je proto možné, že někdo projde až napodruhé nebo nedostane hlasy všech přítomných, ale většinu pro své zvolení nakonec získá. V tu dobu už o Číně nepadne ani slovo a útrobami Valdštejnského paláce se bude rozléhat veselí a cinkot skleniček. Senát tak všem opět ukáže, že nějaké politikaření nebo osobní animozity jsou mu cizí a že mezi jeho členy panuje kolegiální atmosféra.
