Premiér Sobotka je v personalistice kouzelnický učeň. Zatím vyčaroval mlhu
Někteří ministři z ČSSD jsou unavení a potřebují vystřídat. Takto nedávno premiér Bohuslav Sobotka avizoval personální změny ve vládě. Jedním z těch, kdo si má začít balit svých pět švestek, by podle něj měl být i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Ale koho místo něj? Vždyť se nikdo nehlásí. A co hůř, premiérem vybraní adepti mu dávají jeden po druhým košem.
Vše nasvědčuje tomu, že zde někdo rychleji mluvil, než myslel. A celá záležitost tak dostává groteskní rozměr typický pro českou politickou scénu. Asi málokdo v této zemi snad bude věřit, že důvodem k výměně ministra zdravotnictví je jeho únava či vyčerpanost. Tím pravým důvodem jsou dvoje prohrané volby a dvojí tlak na šéfa kabinetu (byť každý ze zcela jiného důvodu) ze strany Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Sobotka se proto snaží ukázat, že má vše pod kontrolou a před veřejností vykázat nějakou činnost. Ale nějak se mu to nedaří. Pro úplnost je ještě potřeba dodat, že vedle Svatopluka Německa by premiér nejraději uřízl větev ještě pod ministry Jiřím Dienstbierem a Michaelou Marksovou.
Ale zpět k Němečkovi. Premiér se netají, že by ho chtěl vyměnit. Celou věc už propírají média. Přitom „na beton“ není jasné nic. Tedy proč skutečně musí Němeček skončit, k jakému datu by to mělo být a kdo jej nehradí. Je to dáno tím, že premiér teprve někoho horečně shání. Každý – i průměrný – personalista by mu přitom vysvětlil, že se to dělá přesně obráceně. Tedy, že by měl o odvolání někoho mluvit v okamžiku, až když má skutečně dojednanou náhradu. A hlavně, že by to odvolaný měl nejprve slyšet nejprve od premiéra a ne si to přečíst v novinách a teprve až pak o tom jít jednat.
Křeslo ministra zdravotnictví historicky patří mezi nejžhavější místa ve vládě. Je to těžký, složitý a nevděčný resort. Pro jeho úspěšné zvládnutí mnohdy ani lékařská erudovanost či manažerské zkušenosti nestačí. To hlavní je totiž politická podpora a především podpora ze strany premiéra. Proto ani není divu, že adepti oslovení premiérem Sobotkou na „uvolňovanou“ Němečkovu židli nechtějí. Není se čemu divit.
A co s tím „zdatný“ personalista Sobotka udělá? Jsou tři řešení. Buďto se mu povede najít manažera či ambiciózního politika, který to lajskne (či po funkci touží) a do svého CV si připíše zhruba roční vládní angažmá. Nebo zařadí zpátečku, vezme Němečka na milost, pozve ho na kafe a řízek, kde si řeknou „co jsme si, to jsme si“, anebo Němečka odvolá a bude resort řídit jako pověřený ministr přímo ze Strakovky.
Obdobně zdařilé personální postupy ze strany šéfa vlády můžeme zřejmě čekat i u dalších ohrožených ministrů Dienstbiera a Marksové. I u nich je asi důvod pro odvolání jiný než jejich únava. Možná se znelíbili některému ze stranických mocenských křídel (Dienstbier už dokonce ukazuje na některé spolustraníky) anebo je potřeba uklidit některé poražené politiky z krajských a senátních voleb. Kdo ví? Každému přitom musí být jasné, že změna ministrů jen pár měsíců před volbami nepřinese nějaký okamžitý efekt. Na navrhování zákonů už bude pozdě a na jaře začne volební kampaň. Ale to ve vysoké mocenské hře nikoho nezajímá. Proto popřejme premiérovi hodně zdaru a lepší personalistické postupy a kdyby do Vánoc náhodou nikoho za nové ministry nesehnal, tak ať se nestydí a klidně si o ně napíše Ježíškovi.
