Ochrana prezidentského majestátu: Poslanecká fraška, která by neměla skončit pod kobercem
Šedesát ústavních estétů v poslaneckém převleku se rozhodlo ochránit prezidentský majestát návrhem zákona, jenž by měl trestat hanobení české hlavy státu.
To, že jsou mezi autory návrhu kovaní komunisté, kteří proměnili Gottwaldem počínaje a Husákem konče Pražský hrad v sídlo vazalské loutky Kremlu, považujme v celé této tragikomické zákonodárné frašce jen za drobnou ironii. Návrh totiž podepsali i větší duchovní titáni než předkladatel novely a známá komunistická mlátička Zdeněk Ondráček – třeba sociální demokraté Vítězslav Jandák nebo Stanislav Huml. O poslancích Svědků Babišových ani nemluvě.
O tom, že prezidentský úřad – včetně symbolů naší státnosti – má požívat mezi lidem autority, není pochyb. Například? Vydrápe-li se někdo na střechu Pražského hradu, sundá prezidentskou standartu, rozstříhá ji a nahradí obřím spodním prádlem, zaslouží potrestání – tak se prostě k jednomu ze symbolů české státnosti nechová.
Otázkou je, zda by místo použití příslušných paragrafů o ničení symbolů státu či vandalismu nestačilo vytrestat pachatele klasickým výchovným pohlavkem nebo pětadvaceti na holou. Jenže fyzické násilí tohoto druhu se už dnes nenosí, takže se raději od fantazírování vraťme k podstatě problému: Protože poslanecký návrh sklidil drtivou kritiku médií i občanstva samotného, a to nejen obsahem, ale i načasováním na předvečer oslav svátku znovuobnovení české demokracie, zaveleli někteří strážci prezidentského majestátu ke zbabělému ústupu. Což je vlastně škoda; a ještě větší škoda by byla, kdyby se návrh zákona měl úplně zamést pod koberec.
Byli bychom totiž ušetřeni pěkného divadla, ve kterém by se v parlamentních diskusích krásně vyjevilo, jak si naši zástupci lidu představují pojmy, jako je svoboda slova, názoru, komentáře, a také bychom velmi rychle odhalili, jestli náhodou není jejich současný návrh šit na míru jejich budoucího prezidentského koně, o němž je už dnes jasné – pokud náhodou uspěje v příští prezidentské volbě –, že mu hrozí posměch, pohrdání, a dokonce i trošku toho mediálního hanobení.
Ale nic z toho se nakonec nestane. Zanedlouho po onom návrhu ani pes neštěkne. Skončí v zapomnění, protože média i veřejnost se vrhnou za jinou skandální „vějičkou“. Jakou? Žádný strach, ony nám ty diamantové mozky z poslaneckých lavic, případně Strakovy akademie zase něco vymyslí.
Jen škoda, že podobně semknutý a mohutný protest, jako jsou nejnovější poslanecké obavy o prezidentskou pověst, nevzbuzují jiné návrhy a nápady (mnohé z nich už vstupují do našeho života), které naše svobody ohrožují daleko drastičtěji než svobodu kritizovat nebo urážet hlavu státu. Jenže ty jsou daleko rafinovanější a zákeřnější, a to hlavně proto, že se halí do boje za naše dobro. Příklady?
Přemýšlejme. Není to zas tak těžké.
Text vyšel také v dnešním tištěném Reflexu.
