Protikuřácký zákon: Díky, státe, že mne vychováváš!
V pátek devátého prosince došlo k zásadní změně českého právního řádu. Jedna část obyvatel se nadále nebude moci volně shromažďovat a společně holdovat svému koníčku, ač je legální. Tatíček stát rozhodl, že pro dobro mendíků bude zakázáno kouření v hospodách.
Nekupuji si hotové cigarety, balím si tabák, a nechávám si ho vždycky tak jednou za dva měsíce poslat z eshopu poštou. V pátek měl balík zrovna přijít - a když ho pošta doručila, cítil jsem se jako polosvéprávný imbecil. Poprvé jsem totiž dostal paklíky tabáku s předtištěnými obrázky rakoviny. Když jsem krabici rozbalil, hned jsem viděl, že mi někdo ouředním rozhodnutím chce kazit radost z kouření. Na každém paklíku jiná nemoc. Pak jsem se podíval na zpravodajství, a viděl jsem, že potištěný tabák není jedinou výchovnou novinkou dne. Poslanci právě schválili protikuřácký zákon, který začne platit 31. května, na Světový den proti kouření. Takže po tomto datu už si s přáteli nezajdeme do kavárny na presso a cigárko. Tatíček stát nám to zakázal, abychom byli zdraví. Jen škoda, že je ten zákaz totalitarianistický a paternalistický. Tak totalitární, že je nepřijatelný a je v podstatě povinností nás, kuřáků, abychom ho obcházali.
Já začal tím, že jsem si na paklík tabáku polepený rakovinou pořídil vkusné tmavomodré textilní pouzdro, takže sice přestanu mít radost z pěkného paklíku s nápisem Pall Mall, ale zato budu elegantnější. To pouzdro je decentní. Můj kamarád z malé vísky u Příbrami, jak jsem se informoval telefonicky, právě objednal pípu. Hospoda u nich ve vesnici samozřejmě zkrachuje, ale ten můj kamarád s dalšími sousedy - všechno hasiči - už od léta dělají u hasičárny místnost pro hasiče. Žádnou hospodu, proboha - místnost pro hasiče, kde se samozřejmě bude kouřit, kde však bude sud i pípa, ale která nebude nikde evidovaná jako restaurace. Celý venkov si vybuduje náhradní neregistrované hospody v garážích, sklepích a hasičárnách. A my, kavárenští povaleči z měst? Nám nezbude než obnovit tradici bytových mejdanů jako v sedmdesátých letech, a cítit se na nich - díky společnému kouření tabáku - jako spiklenci a disidenti. Prostě - všichni se nějak podle svých možností přesuneme do tabákového undergroundu, budeme stmeleni tím, jak po nás jdou a diskriminují nás, a i když přijdeme o možnost zajít do nějaké hospody pro kuřáky - kterou nám tatíček stát zakázal - získáme v našich kuřáckých klubech a na bytových mejdanech mnohem více přátel, se kterými nás bude spojovat společná neřest. Zákaz kouření v hospodách naopak posílí trend, kdy se kuřáci budou za účelem kouření sami a spontánně neoficiálně sdružovat.
Takže - díky, státe, že mne vychováváš! Jenom svým bojem proti kouření jsi zajistil, že se budeme více a více vážit tabáku, že pro nás bude tabáková cigareta stále větším dobrodružstvím, a že pro mladé se zase stane cigáro vrcholem pubertální revoluce, takže budou kouřit jako prokopnutý. Bez zákazu kouření by se vzhledem k trendům v životním stylu kouření tabáku brzy marginalizovalo, je fakt nezdravý. Ale dobrá státní represe pomůže, aby se tabák - moje snad nejoblíbenější droga - udržela mezi mladými i starými kuřáky nejméně do dalších století!
