Kouřit, nebo nekouřit? Nenechme si omezovat svobodné rozhodování, i když žijeme nezdravě!
Je toho hodně, čeho bychom měli mít v této době a zemi dost a proti čemu bychom se měli otevřeně postavit. Těm všemožným nařízením, zákazům, omezením, jimiž nás čím dál tím více obtěžuje tato vláda a Poslanecká sněmovna, podléhající nesmyslnému vlivu (nejen) levicových byrokratů z Bruselu.
Naši poslanci se houfně postavili za další projev potlačování osobní svobody občanů ČR. Za zákaz toho, aby lidé mohli svobodně rozhodnout, co se smí a co se nesmí tam, kde jim to patří.
Jsem nekuřák a pobyt v silně zakouřených místnostech mi vadí. Jestliže tedy vstoupím do restaurace, v níž je nedýchatelno, dobrovolně z ní odcházím, neboť se nehodlám dusit. Toho, kdo tam pobývá, považuji tak trochu za sebevraha.
Má žena je kuřačka, ale u nás doma kouří jen v kuchyni a ani návštěva si nesmí zapálit jinde. A pořád má žena větrá, aby to u nás kouřem nenačichlo. Záclony, potahy, ložní prádlo, koberce… nic. V autě rovněž nekouří. Je to její svobodná volba, a kdyby někdo chtěl kouřit v našem voze, vysadila by ho. Tak je to správné. Vlastník má plné právo rozhodnout si, kdo bude v jeho prostorách co dělat.
Za socialismu jsme byli střeženi, hlídáni a všelijak omezováni. I ta otřesná atmosféra, kterou komunisté svými zákazy a rozkazy vyvolávali, vedla k jejich odchodu od moci ve státě. Ta hloupost, s níž občanům vnucovali, co smějí a co nesmějí, včetně toho, co si mají a co si nemají myslet. Po listopadu 1989 u nás přišla svoboda, lidé si volně vydechli a dělali, říkali a psali si, co chtěli. Bylo to krásné, bohužel dosti krátké období.
Z podnikatelského sektoru se zvolna začali dostávat i k politické moci bývalí komunisté, a především jejich děti, vychované v duchu diktatury a její správnosti. Správnosti toho názoru, že lidé obecně nejsou dost inteligentní na to, aby o sobě samých mohli rozhodovat. Ovšem, někteří komunisté, seskupení v různých stranách, od moci neodešli nikdy. Jeden z nich, soudruh lžiprezident Zeman, dokonce nedávno prohlásil: „Protikuřácký zákon je podle mého názoru naprostý nesmysl. A já ho vetovat nebudu jenom proto, že jsem sám kuřák. A byl bych tedy v konfliktu zájmů.“ Takže, aby to bylo jasné, on ví, že je to nesmysl, ale nechá ho projít. To přece „dává“ logiku správného šílence. Nesmyslný zákon podporuje i přítel „kulichů“ — ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Z přísně lékařského hlediska správné. Ale Ludvík není lékař.
Od května budu v restauracích, kam chodívám, jako nekuřák zřejmě hodně osamělý. Kuřáci budou popíjet venku nebo prostě jinde. V tzv. garážových restauracích. Nebo bytových. Lidé se budou scházet doma a tam konzumovat pivo z lahví, případně si sami čepovat ze soudku a hezky při tom kouřit. Vyjde jim to levněji než v restauracích.
Tak co je špatně? A co je pro koho dobře?
Malí hospodští, kteří přežijí EET, zkrachují, protože k nim přestanou chodit kuřáci. Tedy většina jejich hostů. Když nezkrachují hned, stane se to brzy. Protože budou opět muset zvýšit ceny, aby vůbec přežili, aby zaplatili nájem, elektriku, plyn... EET. A proto k nim potom přestanou chodit i nekuřáci. Protože ceny již budou neúnosné. Je to špatně, protože drobní podnikatelé v restauratérství skončí a buď se zaměstnají, nebo v horším případě si začnou chodit na úřady pro podpory. Je to dobře pro řetězce, které začnou stavět víc a více unifikovaných jídelen s jídlem a nápoji bez chuti, ale i bez zápachu cigaret. Ubude tím též opilců na veřejnosti.
Je to dobře pro toho, kdo na tomhle všem z dlouhodobého hlediska vydělá spoustu peněz. Pro toho, kdo vyrábí masově nevalné jídlo a... a kdo bude zanedlouho vyrábět v naší zemi, zdá se, všechno.
A lid půjde k příštím volbám a zvolí toho, kdo mu nabídne nějakou drobnou výhodu, toho, kdo mu dá zadarmo koblihu nebo kus grilovaného kuřete, toho, kdo mu postupně vezme všechno, proč došlo k listopadu 1989. Pro toho, kdo vezme, s podporou soudruha lžiprezidenta, Čechům, Moravanům a Slezanům veškerou svobodu a vymezí mu „místo v kotcích“, kam mu pravidelně dodá „vodu a šrot“ za to, že mu bude pokorně sloužit.
Na závěr opakuji úvodní větu nejen tohoto textu: Už toho máme dost! Pokud ji budeme říkat dostatečně nahlas a nedáme si to líbit, zůstaneme svobodní. Záleží to pouze na nás samotných.
