Milouš Jakeš: Nepoučitelný komouš promluvil
Vídám Miloše Jakeše pravidelně u zastávky tramvaje na Vítězném náměstí. Je to sešlý stařec, který by už mohl mít kousek rozumu. Jeho nejnovější rozhovor pro ruské noviny však ukazuje, že komunisté jsou zcela nepoučitelní fašisté i ve věku, když už jsou jiní moudrými starci.
Dnes čtyřiadevadesátiletý Miloš (původním jménem Milouš) Jakeš žije na Hanspaulce, kousek od Vítězného náměstí, u něhož zase bydlím já. Bydlel tam už za komunistů, ale to nejezdíval tramvají. Takže tohoto posledního generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa nyní vídám pravidelně.
Chodí po stejných ulicích jako já, vozí nákupní tašky ze stejné samoobsluhy jako já, jezdí stejnými tramvajemi jako já. A i proto prostě MUSÍ vidět, že to v zemi vypadá o stovky procent lépe než za jeho éry. Že to náměstí, jež se za Jakeše jmenovalo náměstí Říjnové revoluce, bylo šedé, nevlídné, nebyly na něm skoro žádné obchody a šedí a nevlídní, chudě oblečení a nasraní byli i lidé, kteří po něm chodili.
Pražská šestka se progresívně proobčansky rozvíjí, na Vítězném náměstí máme v létě sousedskou open air kavárnu přímo na ulici, naproti přes náměstí farmářské trhy, a pokud dobře počítám, tak tři zahrádky restaurací. Z toho prostoru je útulné městské prostředí otevřené lidem, barevné, žijící a vstřícné.
Za Jakeše to byla šedá plocha se sochou Lenina. A Milouš Jakeš, jenž přes to náměstí dlouhá desetiletí jezdí a musí to vidět, tuhle proměnu přesto kritizuje. Napadá startovní výstřel rozpadu sovětského bloku — Gorbačovovu perestrojku.
„Byla nepromyšlená. Pomohla vytvářet nespokojenost, ačkoliv s ní měla bojovat. Otevřela prostor k ničím neomezené otevřenosti. Každý si říkal, co chtěl, kritizoval, co se mu zlíbilo, a tak místo sjednocení vznikal rozkol,“ sdělil Jakeš ruskému serveru Gazeta.ru.
Především — kritizuje, i když by mohl být celoživotně především spokojen, že ta revoluce byla tak sametová, že jsme jej nepověsili na lucernu. Navíc — ten stařec skoro třicet let konzumuje výhody kapitalismu, bere (zcela nezasloužený) důchod, bydlí ve své vile, vidí, jak se národu daří lépe a lépe, vidí, že komunismus skončil celosvětově, že vedl jen k bídě, otroctví a vraždění, a přesto pyskuje.
Komunisté jsou prostě nepoučitelná holota, jež popírá pravdu. Nestoudní lháři, kteří odmítají vidět, že národu se bez nich daří mnohem líp a že jejich epocha byla jednou z nejhorších etap českých dějin — hned po nacistické okupaci. Popírají realitu, a ještě mají tu drzost kritizovat…
Asi čekáte, že nakonec zalituju, že jsme jich tehdy pár nepověsili. I když to zní lákavě, z racionálního hlediska si myslím, že je dobře, že byl konec komunismu nenásilný a že jsme se nemstili. Ale na druhou stranu — jsem opravdu rád, že generace soudruhů přemýšlejících a jednajících jako Jakeš už fyziologicky odchází tam, kam patří. Do zapomenutí.
