Obamova váhavost přinesla Evropě větší migraci a terorismus. Jenže teď se bojíme i Trumpa
Důsledky někdejšího nezasahování prezidenta Baracka Obamy v Sýrii byly pro Evropu v některých ohledech stejně špatné, jako následky Bushem nepodařeného nastolení míru v Iráku. Syrský rozvrat přispěl k větší migraci a globální povzbuzení islamistů a teroristů. V neposlední řadě tím Washington pomohl i k velkolepému návratu Ruska jako významného hráče na Blízký východ, což je pro Evropu také strategicky nevýhodné. Jenže obrovské obavy na starém kontinentě vyvolává i Donald Trump. Kvůli své nepředvídatelnosti.
Někdy má americká zahraniční politika na Evropu přímo drtivý negativní dopad, jak jsme to viděli a vidíme kvůli válkám na Blízkém východě, v Libyi, či v Afghánistánu. Islámští extrémisté v důsledku těchto konfliktů pohánějí vpřed kola migrace a často stojí za hrozbou terorismu.
Jindy mohou mít některé kroky Washingtonu pozitivní vliv na byznys, jak se dá očekávat po obnovení diplomatických styků s Kubou či po uzavření jaderné dohody s Íránem. Ale objevuje se i negativní důsledek pro všechny, jako jsou sankce uvalené na Rusko.
Zatímco Obama, kvůli svým nerozhodným krokům Evropu ohrozil a poškodil, není mu to nijak zvlášť vytýkáno. Na Trumpa se naopak snášejí hromy a blesky a to ještě ani nenastoupil do úřadu. Důvod? Nebere si diplomatické servítky, říká některé věci, které si myslí i velká část evropské veřejnosti, přímo.
Například na jeho posledním tvrzení (zaznělo v rozhovoru pro britský deník The Times a německý Bild), které adresoval německé kancléřce Angele Merkelové a týká se migrace, není vůbec nic nesmyslného a škodlivého. Jen pravda některé Evropany bolí. Citujme: „Myslím, že udělala jednu velmi katastrofální chybu, a to tím, že přijala všechny ty ilegální migranty. A nikdo ani neví, odkud pocházejí.“ Tato slova byla hojně přebírána a citována po celé Evropě, ta která následovala, už nikoli. Trump dodal, že vždy cítil „velký respekt k Merkelové“ a že ji vnímá, jako „jednoho z nejvýznamnějších světových vůdců“.
Podobně schválně zamlčována zůstávají (na rozdíl od většinou médií „milovaného“ Obamy) Trumpova slova o Rusku. Pořád slyšíme, že má blízko k Vladimiru Putinovi. Ta blízkost je ale zhruba stejná, jako vzdálenost Marsu a Venuše. Chce ale s ruským prezidentem spolupracovat na tom, aby byl v Sýrii nastolen mír. Chtělo by se zvolat: Konečně! Jenže místo toho slyšíme mručení – Putin sem, Putin tam. Trump přitom tento týden prohlásil: „Ruská intervence v Sýrii byla velmi špatná věc, která vedla ke strašlivé humanitární situaci.“ To by snad podepsal i Člověk v tísni.
Také ukončení sankcí proti Rusku by nebylo zadarmo. Trump by je ukončil, pokud by uzavřel s Putinem smlouvu, aby byly „jaderné arzenály obou zemí velmi podstatně omezeny“. Za to dostal Obama Nobelovu cenu míru, na Trumpa za to samé dopadají nadávky.
Nic nehorázného neznamenají ani Trumpova slova o tom, že Velkou Británii mohou následovat i další země, které odejdou z Evropské unie. To je přece přání mnoha obyvatel jednotlivých členských států EU. Že to není většinový názor politických elit a lobbistů, je už jiná věc.
Donald Trump v rozhovoru pro The Times a Bild také zopakoval, že „není politik“. To také vystrašilo bruselské byrokraty. To by pak ale měli ihned tvrdě zaútočit také na českého vicepremiéra Andreje Babiše, který to opakuje již několik let. Jenže ani to tolik neslyšíme.
Za bláboly se dají považovat i komentáře, jak chce Trump oslabit NATO. Jen tvrdí, že Severoatlantická aliance je svým způsobem „zastaralá“. A to je. Připomíná, že většina členských zemí neplatí do rozpočtu to, co slíbila (včetně Česka). No neplatí, je to pravda. Na to ale upozorňoval několikrát v minulých letech na různých summitech i Obama. Proč to tehdy nevadilo a dnes jo?
Lze pochopit, že Trump mnoho Evropanů irituje, protože je pro ně někdy nesrozumitelný, někdy moc agresivní, někdy nepředvídatelný. Protože skutečně není politik, který se nechá někým manipulovat.
Pokud jde ale o hodnocení jeho zahraniční politiky a její vliv na Evropu, je potřeba vyčkat.
V tomto směru měla pravdu kancléřka Merkelová (ano, i ona má někdy pravdu), která oznámila: „Já osobně teď počkám na inauguraci amerického prezidenta.“ Pak chce s USA jednat „na všech úrovních“. A podle agentury Reuters by se s Trumpem chtěla setkat už na jaře a údajně i nabídla, že se s ním potká na americké půdě.
To se dá ocenit jako chytré a moudré gesto a je to také jediná možnost, jak s novým americkým prezidentem najít společnou řeč. Nesmysly, které na jeho adresu slyšíme dnes, Evropě nijak nepomáhají. Přesný opak je pravdou.
