České zdravotnictví: S úspornými recepty nejsou žerty!
Bavily se dvě asi desetileté slečny v brněnské šalině (pardon, tramvaji): „Jak dnes nemáš známýho doktora, tak seš namydlená…“ Inu, kvalita a dostupnost lékařské péče jsou v ČR tématem pro všechny generace.
Fotbalu, počasí a zdravotnictví rozumí v Česku každý. Proto je velkým tématem i pro politiky. Obzvláště ve volebním roce, kterým je notabene skoro každý rok. Jen pro připomenutí — letos nás čekají volby do Poslanecké sněmovny.
Ve zdravotnictví chybějí peníze, to (nejen) od politiků slýcháme často. Musí se šetřit. K oblíbenému evergreenu zejména před volbami patří, že politici uvažují a slibují, že by se výrazně ušetřilo sloučením zdravotních pojišťoven, nejlépe jen do jedné.
A za uspořené peníze by se přilepšilo lékařům, sestrám, či dokonce pacientům. Kouzlu mámení slučování zdravotních pojišťoven v minulosti podlehl mj. i ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš. Na první pohled logické a A(NO)traktivní. K čemu více pojišťoven, když dělají z pohledu pacienta-laika de facto skoro totéž.
In media res: Lákavé, avšak neúčinné. Ten, kdo očekává desetimiliónové, stamiliónové, či dokonce miliardové úspory, zapomíná na zásadní věc! Provozní náklady českých zdravotních pojišťoven jsou již dávno ex lege (tedy ze zákona) zastropované procentem (3,3 %) celkových nákladů pojišťovny.
Takže matematicky: k čemu by bylo sloučení dobré, kdyby procento nákladů bylo stále stejné? Tři procenta budou stále tři procenta, akorát jinak rozložena. Kýžené miliardy na platy lékařů a sester jaksi z povahy věci samé přinést nemohou. Stále to budou tři koruny třicet haléřů z každé stokoruny.
Určitě neříkám, že by se ve zdravotnictví nemělo šetřit, ale cesta slučování pojišťoven do jedné dle mého názoru opravdu není relevantní způsob.
Nežijme v bláhových nadějích, byť možná pro člověka nepoučeného dosti lákavých. Ruku na srdce, jestliže by zamýšlená „slučovačka“ přinesla očekávané miliardy, myslíte, že by ji politici už dávno neprovedli?
Nabízí se řešení jiné – změňme zmíněné procento (3,3), to je již racionálnější, avšak též nepříliš reálné. Podle dat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je citované „nákladové procento“ jedno z nejnižších v Evropě.
Na závěr chci jen zdůraznit, že nejsem nijak majetkově propojen s žádnou z pojišťoven, chtěl jsem jen propíchnout jednu oblíbenou mediální a politickou bublinu.
Autor je právník a vysokoškolský pedagog
