Nebezpečím není globalizace, ale neschopnost národních ekonomik konkurovat
Řešení problémů ekonomické globalizace je teoreticky snadné – vzdělání, dovednosti založené na vzdělávání a rekvalifikaci, infrastruktura. Ale to je velmi nákladné a obtížné na provedení.
„Světové ekonomické fórum letos vypadá jako cvičení v rituálním sebemrskačství, což — jak ukazuje stará křesťanská praxe půstu a bičování vlastního těla — má očistit hříšnou přirozenost člověka,“ píše v deníku Washington Post komentátor Fareed Zakaria. „Hříchem je samozřejmě globalizace, která, jak se dnes zřejmě všichni shodují, byla nevyrovnaná, nespravedlivá a nebezpečná. Ve skutečnosti většina z chyb připisovaných globalizaci jsou chyby národní politiky, jež mohou být opraveny.“
K tématu promluvil na rovinu čínský miliardář Jack Ma, zakladatel e-obchodu Alibaba. Odhaduje se, že v posledních třech desetiletích americká vláda utratila 14,2 biliónu dolarů ve třinácti válkách. Ty peníze mohly být investovány v Americe, budována infrastruktura a vytvářena pracovní místa. „Měly by se utrácet peníze na své vlastní lidi,“ řekl.
Poukázal na to, že globalizace produkovala masívní zisky pro ekonomiku USA, ale hodně z těchto peněz skončilo na Wall Streetu.“ A co se stalo? Rok 2008. Finanční krize smetla 19,2 biliónu dolarů jen v samotných USA. Co kdyby byly ty peníze vynaložené na Středozápadě Spojených států k rozvoji tamního průmyslu?“ „Není to tak, že by ostatní země ukradly vaše pracovní místa — je to vaše strategie,“ tvrdí Číňan.
Nemusíme přijmout hlediska pana Ma, abychom přijali to, co obecně platí. Globalizace vytvořila obrovské příležitosti k růstu, z nichž mnohé byly využity americkými společnostmi. Globální ekonomika je stále pod dominancí velkých amerických firem, z pěti set uváděných Fortune je 134 amerických. Ve špičkových průmyslových odvětvích mají v drtivé většině převahu Američané.
„Tyto společnosti mají nesmírný užitek z toho, že globální dodavatelské řetězce mohou nakupovat zboží a služby po celém světě, a to buď s nižšími náklady na pracovní sílu, nebo mohou být v blízkosti trhů, na nichž prodávají. Vzhledem k tomu, že 95 procent možných světových spotřebitelů žije mimo území Spojených států, tak najít způsoby, jak jim prodávat, bude muset být jádrem strategie pro růst, a to i pro zemi s velkou domácí ekonomikou, jakou mají Spojené státy,“ píše Zakaria.
Je zřejmé, že globalizace má velký vliv na národní ekonomiky a společnosti, a to vytváří některé významné problémy, ale také to příležitosti, inovace a bohatství národů. A řešit tyto problémy lze dobrou národní strategií. Řešení je teoreticky snadné – vzdělání, dovednosti založené na vzdělávání a rekvalifikaci, infrastruktura. Jenže to je velmi nákladné a obtížné na provedení.
Klíčovým faktorem nízkých mezd a mizení pracovních míst v průmyslovém světě je technologie, a ne globalizace. Například mezi lety 1990 a 2014 se v USA výroba v automobilovém průmyslu zvýšila o 19 procent, ale s menším počtem 240 000 pracovníků.
Dokonce i když se výroba vrátí do Spojených států, bude to „high-end“ výroba. Adidas zřídil novou továrnu na boty v Německu, která je řízena téměř výhradně pomocí robotů. Podobný závod otevře letos poblíž Atlanty a těch pár pracovníků budou vysoce kvalifikovaní technici a softwaroví inženýři.
„Nelze zastavit technologickou revoluci ani narychlo ukončit podnikání a jít do jiných zemí. Cla na Čínu budou prostě znamenat, že produkce bude pocházet z nějaké jiné rozvojové země,“ píše Zakaria.
Popření faktů k ničemu nepovede. Státy by měly uznat, že globální ekonomika a technologická revoluce vyžadují velké národní úsilí s cílem vybavit pracovníky dovednostmi, kapitálem a infrastrukturou, jež potřebují k úspěchu. Národy by se měly otevřít světu, ale jen potud, pokud jsou správně vybaveny k soutěži v něm. A to vyžaduje inteligentní, efektivní — a velmi drahou — vnitrostátní politiku, ne nějaké velké odvrácení globalizace.
Je jasné, na koho Zakariova kritika míří. Testem bude ostatně čas.
