Islamisté jásají nad prezidentským kandidátem francouzských socialistů. Hamon je náš, tvrdí
Islamisté mnoha zemí se na sociálních sítích radují z víkendové nominace francouzských socialistů pro prezidentské volby. Benoît Hamon (49) je prý „jejich“ kandidátem, protože má blízko k některým islamistickým organizacím. Kritici tohoto socialisty jej dokonce nazývají „kandidátem Muslimského bratrstva“, což je radikální skupina, která má své strany a pobočky v mnoha státech. „Bratři“ například podporují palestinské teroristické hnutí Hamás. Co to má společného s Hamonem?
Francouzská levice, dnes ji reprezentuje hlavně nepopulární prezident François Hollande, flirtuje s muslimskými voliči už od 80. let, kdy zjistila, že populace hlásící se k islámu v zemi galského kohouta roste, zatímco dělnická třída, která ji tradičně podporovala, naopak slábne. Ovšem Benoît Hamon jde ve svých pozitivních vyjádřeních na adresu muslimů o hodně dál. Proto ho podporují i radikální islamisté. Z toho musí mít radost šéfka Národní fronty Marine Le Penová, protože to posiluje její šance.
Socialista Hamon je tradičně ve svých vyjádřeních k radikálnímu islámu nejednoznačný a někteří jeho spolupracovníci jsou v čilém kontaktu s islamistickými lobbistickými skupinami. Například se skupinou CCIF (Collectif contre l'islamophobie en France), která bojuje například proti zákazu zahalování žen na veřejnosti a je považována za satelit radikálního Muslimského bratrstva.
Benoît Hamon loni v rozhovoru pro levicový deník Libération v návaznosti na teroristické útoky ve Francii řekl, že „debata o islámu dosáhla nebezpečné politické hysterie“ a vysvětlil také „přitažlivost“ džihádismu pro mladé francouzské muslimy.
Dokonce tvrdil, že určitým způsobem chápe poselství Islámského státu v Sýrii a Iráku, protože ten propaguje pro muslimy jednotu a nabízí důstojnost a čistotu víry.
Organizace CCIF, kterou Hamon přes své spolupracovníky podporuje, zažalovala v posledních deseti letech mnoho novinářů i intelektuálů a obvinila je z islamofobie. Také vydává falešné zprávy, které nafukují čísla o zavírání radikálních mešit (jako kdyby na tom bylo něco špatného) a deportaci muslimských radikálů. To druhé se přitom děje jen ojediněle a je to, jak ukazují časté atentáty ve Francii, zásadní chyba všech vlád.
Na webových stránkách CCIF jsou rovněž speciální návody, jak čelit policejním raziím a jak se při nich chovat, či jak nutit školy ke splnění požadavků muslimů v případě jídla a oblečení. Organizace dokonce odsoudila policejní razie po teroristických útocích v Paříži z listopadu 2015.
Jedním z mluvčích prezidentského kandidáta Hamona je pak socialistický proarabský poslanec Alexis Bachelay. Ten je členem organizací „přátelství“ s Katarem, Alžírskem či Mali a autorem návrhů zákonů k zlepšení života imigrantů. Loni v červnu také podal návrh na možnost bojkotu výrobků z Izraele. Pozměňovací návrh přitom ukryl do zákona o rovnosti a občanství.
Bachaley se také zúčastnil sponzorské večeře proislámistické CCIF, kde byl s mluvčím organizace Hazzy Ramádím. Ten je zachycen v roku 2013 na videu jako účastník pouliční rvačky, kde vykřikuje rasistická protibělošská hesla.
Prezidentská kandidatura Benoîta Hamona je proto především výsměchem obětí mnoha teroristických útoků islamistů ve Francii z posledních let. Také důkazem toho, že evropské elity jsou skutečně nepoučitelné. Odpověď ale mají ve svých rukou francouzští voliči. Podle průzkumů by se Hamon do druhého rozhodujícího květnového kola dostat neměl. Jeho koketerie s islamisty totiž nahrává ostatním kandidátům.
