Sorry jako, já musím platit daně a papaláš Babiš ne?
Největším problémem současných i minulých patálií ministra Andreje Babiše je beznadějná demoralizace celého národa. Opět, jako za bolševika, se společnost dělí na my — ti, kteří musí dodržovat zákony a platit daně — a na papaláše ministra financí, jenž danit nemusí.
Jsem v určitých věcech perverzní a rigidní. Takže — i když to nerad přiznávám veřejně — jsem vždycky rád, že mám zaplacené daně. Každý měsíc na výplatní pásce zkoumám, kolik jsem Babišovi musel na daních poslat, samozřejmě mě to štve, ale chápu to jako nutnost pro člověka žijícího v civilizaci. Podobně to je, když mi paní účetní zpracuje mé (nevelké) roční příjmy mimo Reflex a já platím v březnu ještě z těch přivýdělků.
A když mám daně zaplacené a vztek, že jsem si za ty peníze nemohl koupit trilobita, vyprchá, jsem v podstatě rád, že mám splněné povinnosti, že nejsem žádný darmožrout a že mám právo nadávat na kvalitu silnic, protože za ty prachy, co jim posíláme, by stát měl mít celoplošně hlaďoučký asfalt na všech silnicích všech tříd. Placení daní je výraz spoluúčasti na dění polis, obce — či státu. Takže je beru jako bolestivou nepříjemnost, ale v podstatě je akceptuji.
Nyní se blíží březen, kdy budu danit svých pár tisícovek „z vedlejšáků“, a já asi poprvé v životě budu odesílat peníze na finanční úřad s pocitem, že je to nespravedlivé, že mne okradli a že žiju ve zlodějském státě. Pan ministr Andrej Babiš provedl jako podnikatel tak výhodnou optimalizaci daní, že má z těch jednoho a půl miliardy korunových akcií Agrofertu, co koupil, deset let příjem devadesát miliónů korun ročně — nedaněný. Že prostě pro mne jako řadového zaměstnance, člena střední třídy, platí, že své tisíce a desetitisíce příjmu danit musím. Zatímco pan ministr Babiš své desítky miliónů danit nemusí. A upřímně řečeno — ztrácím díky tomu jakýkoliv pocit daňové odpovědnosti a solidarity.
Nechci platit daně, když papaláši nemusí. Nechci dodržovat zákony, když papaláši nemusí. A myslím, že to tak má většina mých spoluobčanů. Proč my, normální lidi, platit musíme a papaláši, co nás kontrolují a řídí berňáky, ne? Výsledkem takového stavu je absolutní demoralizace společnosti, stav, kdy daně ošidí i ti nejpoctivější, protože nikdo není ochoten nechat se státem odírat na daních, když hlavní odírač sám daně neplatí.
Ve středu dal navíc Babiš v Poslanecké sněmovně jasně najevo, že nehodlá dodržovat zákony této země. Jako ministr vlády je ze zákona povinen zpovídat se Parlamentu. Babiš však v Poslanecké sněmovně výslovně prohlásil: „Já lidem jako pan Kalousek odpovídat nebudu. Já se odpovídám občanům této země, mým voličům! Vám (míněn Kalousek) určitě ne!“ Předsedající schůze Petr Gazdík v tu chvíli Babiše napomenul, že se mýlí, že se podle ústavy Poslanecké sněmovně zodpovídat musí. „Já si můžu říkat, co chci tady!“ kontroval Babiš.
Jasně – Babiš nemusí platit daně, Babiš nemusí dodržovat zákony, Babiš se nemusí nikomu zodpovídat, ale zato na nás, na občany, musí být přísnost. A taky ji přes EET máme. Jak dlouho to tomu hulvátskému bačovi budeme ještě tolerovat?
