Komunistická příživa: Mám právo se nechat živit!
Soudruzi z KSČM přišli s legislativní iniciativou zavedení trestného činu příživnictví. Je třeba jim zatleskat. Nejlépe jednou rukou, a to na obličeji některého z komunistů. Jejich představy o fungování světa měly vymřít s dinosaury. Nechat se někým živit je totiž základním lidským právem.
Komunisté ukázali, jak se nepoučili ani po třiceti letech od pádu jejich panství, a prokázali, že myslí stále stejně. A že jejich hlavní hnací silou - jíž kdysi bývala třídní nenávist - je dnes typická česká závist. Navrhli opětovné zavedení příživnictví do trestního zákona.
Paragraf má překročit ten, „kdo se bez vážné příčiny soustavně vyhýbá poctivé práci, či možnosti opatřit si prostředky jinak zákonným způsobem a žije na úkor jiného či jiných a opakovaně odmítá práci, která je mu nabízena.“
Pokud by se tohoto zločinu dopustil, byly by mu nařízeny obecně prospěšné práce či propadnutí majetku, peněžitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí řidičského průkazu až po půlroční vězení. Prostě - kdo nepracuje, ať neřídí a nechodí na fotbal. Anebo ať jde rovnou sedět. Cítím roztomilý návrat mého normalizačního dětství. Kdo nepracuje, ať nejí, že, soudruzi!
Nechat se živit je výsostným právem každého občana, který najde někoho, kdo ho dobrovolně živit bude. Je úplně jedno, jestli jde o zlatokopku, nic netvořícího alternativního umělce živeného nějakým mecenášem nebo o padesátiletého synka z bohaté rodiny, který se nechává bez výčitek svědomí živit tatíčkem miliardářem.
Ano, krást se nesmí - ale pokud vás někdo z čiré libovůle, dobrotivosti, křesťanského milosrdenství živí, nechá se od vás vyžírat, je to dohoda mezi občany a nikdo jim do toho nemá co kecat. Ani stát, ani soudruzi.
Chápu, že mezi komunisty není nikdo, koho by kdokoliv byl ochoten živit, a tak se té jejich třídní závisti nedivím. Bylo by však opravdu zcela zhoubné, kdyby se ta bolšánská kokotina stala součástí trestního zákona.
