Kauza Jana Nečasová: Soud jako součást obžaloby aneb Pošli všechny do tepláků
Odvolací senát pražského Městského soudu odebral soudkyni Heleně Králové kauzu údajného zneužití Vojenského obranného zpravodajství ke sledování první manželky bývalého premiéra Petra Nečase jeho současnou. K odebrání případu došlo poté, co už Králové loni na jaře odvolačka případ jednou shodila ze stolu. Už byl přidělen jiné soudkyni, a kauza se tak vrací na samý počátek.
Případ je pofidérní od samotného začátku. Olomoučtí státní zástupci přišli s konstrukcí, že tehdejší Nečasova tajemnice nechala jeho první ženu Radku sledovat ze žárlivosti, aby na ní zjistila nějaké kompromitující materiály, čímž měla premiéra donutit k rozvodu. Proto se domluvila se šéfy vojenské tajné služby, aby ji sledovali, a něco na ni sehnali.
Podle obhajoby šlo naopak o ochranu tehdejší Nečasovy rodiny před možným ohrožením. V okolí premiérova bydliště se pohybovaly podezřelé osoby, on sám měl mít informace, že to bylo kvůli jednáním o prodloužení pronájmu gripenů. To mělo i důvodem, proč „sledování“ prováděla armádní kontrarozvědka. Nečas navíc tvrdí, že VOZ zaúkoloval on sám, jeho tajemnice pouze zprostředkovávala konkrétní komunikaci s jejím vedením.
Je faktem, že v mnoha věcech si Králová naběhla na vidle sama. Opakovaně totiž prohlásila, že veškeré důkazy podporují verzi obhajoby, což není to prostě pravda. Řadu důkazů v neprospěch obžaloba přinesla, a na soudkyni bylo, aby se s nimi vypořádala. A to neudělala, což byla základní chyba. Stejně tak se efektivně nevypořádala s různými verzemi a tvrzeními, které uváděli obžalovaní na svou obranu v přípravném řízení. Kdy byli ještě ve vazbě, a v hlavním líčení.
Zapomíná se ale na to, že Králová měla v rukou případ třikrát. Ve zkráceném řízení měla k ruce pouze verzi obžaloby, tehdy dala Janě Nečasové roční podmínku, a šéfy tajné služby poslala ke kázeňskému potrestání. Až v hlavním líčení, poté co Nečasová podala odvolání, a kdy se měla Králová možnost seznámit i s důkazy a argumenty obhajoby, názor změnila, a všechny osvobodila.
Přestože by se dalo v některých věcech Králové ledacos vytknout, to, jak s jejím rozsudkem naložil odvolací soud, je naprosto skandální. V podstatě jenom oslovsky ve více jak čtyřiceti pasážích přemílá odvolání státního zástupce, aniž by pořádně vysvětlil z jakého důvodu. Odvolací soud sice nemůže hodnotit skutkový stav věci, jenže na několika místech tak autoritativně činí. Tam, kde existují rozpory mezi tvrzeními obžaloby a obhajoby, zásadně se staví na stranu obžaloby.
Rovněž zaujatě působí, když zpochybňuje svědky obhajoby, přestože vypovídají pod přísahou, zato svědectví protistrany bere jako slovo boží. Vrcholem je pak bezúčelné a ponižující omílání intimních hovorů mezi oběma partnery, včetně doslovného přepisování vulgarit, které přitom padly. Odvolací soud tak pokračuje v difamační kampani, která kvůli olomouckým prokurátorům už více jak tři roky zamořuje veřejný prostor. Přitom ani ze samotných odposlechů nikde nevyplývá, že by motivem sledování byly osobní motivy, to je jenom konstrukce olomouckých žalobců.
Vybrané odposlechy je navíc nutno chápat jsou pouhou selekcí toho, co si obžalovaní mezi sebou po dobu, co byli odposloucháváni, řekli, a co se obžalobě hodilo do krámu. Přesto s nimi odvolací soud pracuje jako s hotovou věcí.
Jestliže odvolací soud obviňuje Královou z podjatosti, měl by se nejprve podívat do zrcadla. Jeho rozhodnutí totiž lze vnímat jako nepřípustný vzkaz soudkyni, která případ převzala: nechceš- li mít problémy, pošli všechny do tepláků.
Ve slavném filmu Skřivánci na niti je známá scéna o prokurátorovi, který zpátečnicky tvrdil, že obhajoba není součástí obžaloby. Městský soud tuhle tézi posunul o patro výš, a do role obžaloby a soudu zároveň pasoval sebe.
Autor je redaktorem webu Česká justice
