Kampaň HateFree Culture

Kampaň HateFree Culture Zdroj: HATEFREE

Dominika a její kampaň za růžovou budoucnost.
A přitom loni se stala tváří kampaně HateFree
Podobné příspěvky musejí číst lidé s duševním onemocněním na internetu
Podle kampaně HateFree jsou všichni Neromové „ti špatní“
Podobné příspěvky musejí číst lidé s duševním onemocněním na internetu
9 Fotogalerie

HateFree bude končit. Vaz jí zlomilo podivné financování i nezaujetí cílové skupiny

Leila Chadalíková

HateFree Culture je součást projektu Kampaň proti násilí z nenávisti, který spadá pod vládní Agenturu pro sociální začleňování. Vznikla v roce 2014, v době, kdy byl ministrem pro lidská práva Chvojkův předchůdce Jiří Dienstbier (ČSSD). Za tři roky své existence se dostala do povědomí Čechů především jako sluníčková organizace s nereálným pohledem na svět přes růžové brýle. Je to škoda. Nyní se je činnost podle webu Týden.cz blíží ke konci.

Smělý projekt, který měl své opodstatnění. Bohužel, šíření osvěty, vyvracení hoaxů a podporování myšlenky, že jinakost neznamená nebezpečí, nemohlo vzít HateFree za horší konec. Chyby v komunikaci směrem k veřejnosti i v PR kampani samotné by vydaly na knihu. Postupem tří let se od organizace, jež měla Čechy naučit toleranci, odvrátilo nespočet prvotních podporovatelů. Koneckonců i autorka tohoto textu.

Kampaň se zaměřovala především na mladé lidi. Fungovala nejprve na sociálních sítích, později pod její hlavičkou vznikaly další aktivity. Pokud se však podíváte na sociální sítě HateFree dnes, zjistíte, že stránka neskutečně upadá. Počet interakcí na jednotlivé příspěvky klesá tak očividně, že k tomu není třeba ani vidět do statistik návštěvnosti. Bohužel zde platí jasné pravidlo - kde není obsah, tam ani správce sociálních sítí zázrak nevymyslí.

Obsah HateFree se skládá z tzv. háelpéček, jak se v novinařině říká, tedy hlubokých lidských příběhů, které nikdo nedokáže konzumovat příliš dlouho, protože se omrzí. Dále z dojemných sérií snímků, za kterými se vždy objeví nějaký ten skandálek. Vzpomeňme například na kampaň s názvem Gadžům, která nadzvedla ze židle mnoho lidí a rozhodně ne tím směrem, kterým by si HateeFree Culture přála.

„V romské osadě Na Hrbe na okraji Banské Bystrice v rámci festivalu Ľudia z rodu Romov aktivisté z HateFree rozložili fotostánek. Lidé z romské osady se tam měli možnost nechat vyfotit a „něco vzkázat gadžům“. „Připomínám, že kdyby někde někdo udělal stánek pro majoritní populaci s heslem ‚Vzkažte něco Romům‘, byl by okamžitě ukamenován pro rasismus,“ psal tehdy můj kolega Jiří X. Doležal.

Veselo bylo také v době voleb, kdy Dominika Myslivcová, původně hrdě pózující pro HateFree v kampani „Jsme v tom společně“, kandidovala jako nestraník za hnutí Úsvit a Blok proti islamizaci. Také vydala písničku s videoklipem, ve které například zpívá: „To my jsme tu narozený, chceme určovat, co se děje s naší zemí,“ z čehož vcelku logicky vyplývá, že zas tak společně v tom podle Dominiky nejsme.

Video placeholder
Dominika Myslivcová - Změnu tu my nechceme • youtube.com

Kromě ne dobře mířených kampaní proti nenávisti se HateFree Culture také potýká s útoky vandalů.

Třešničkou na dortu jsou informace, které zveřejnila MF Dnes. Vedoucí projektu Nikola Křístek totiž zároveň působí ve sdružení AISIS, které si jako jediný uchazeč přišlo ve veřejných zakázkách na pět milionů korun. Podle Křístka se však o střet zájmů nejedná. „Informace o působení pana Křístka v organizaci, která v minulosti získala dotace od Úřadu vlády, je pro mne nová a překvapivá. Požádám o její důkladné prověření a posouzení vedoucího Úřadu vlády,“ zareagoval však pro deník nový ministr pro lidská práva Jan Chvojka (ČSSD). Prý tuto situaci nepovažuje za standardní.

Nejlépe celou situaci kolem HateFree Culture do jedné věty shrnul ministr Chvojka: „Nejvíce pozornosti nakonec přitahuje její pozadí, financování a personálie s ní spojené, méně už její obsah."

A my s ním jednoznačně souhlasíme.