Budeme menší a ještě menší aneb Kdo se může pochlubit prezidentem na svém stranickém sjezdu?
Strana práv občanů (SPO), jejímž čestným předsedou je prezident Miloš Zeman (který ale pro jistotu už před časem nechal z názvu strany odstranit své jméno) si o víkendu zvolila své náčelníky a bojovně zavelela k útoku na poslanecká křesla. Přes všechna sjezdová řečnická cvičení delegátů i Zemanova moudra z hradní truhly se však stále jaksi nepodařilo vyřešit jednu malinkou drobnost – sdělit lidem (nebo se o to jen pokusit) alespoň jeden skutečný důvod, proč by měli dát hlas právě této straně.
Podobných uskupení jako je SPO bude v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny kandidovat vícero. Budou to spolky více či méně pitoreskní a jestli se všechny pustí do tvorby předvolebních spotů, budou to nepochybně kabaretní čísla a jedna perla vedle druhé. Ale pozor, Strana práv občanů - byť je stejně nezajímavá jako tyto další pidistrany – má v ruce veliký trumf, a tím je právě osoba Miloše Zemana. Dokud on bude na Hradě, tato strana může těšit mimořádné přízni.
Nezapomínejme, že v případě pádu vlády si Zeman může nakrásně najmenovat úřednický kabinet (třeba i jen na pár týdnů) a do něj poslat pár svých věrných, ačkoliv ti lidé nikdy neprošli sítem voleb nebo ve volbách vyhořeli. Tito lidé tu pak mohou dělat doslova psí kusy. Nezapomínejme na doby „dream teamu“ kolem Jiřího Rusnoka.
Zeman na sjezdu prohlásil, že dá SPO svůj hlas. To je sice strašně hezké a na první dojem efektní PR, ale myslím, že mnoho následovníků za sebou prezident mít nebude. Volební zisk strany se v čase stále více a více snižuje. V roce 2010 jí sněmovna utekla jen o několik desítek tisíc hlasů, o tři a půl roku později už strana získala jen 1,51 procenta hlasů. A kdyby během krajských voleb loni na podzim nebyla v některých krajích koalicích s SPD Tomia Okamury, bylo by to hotové Waterloo.
A abychom to zkompletovali, šéf strany Jan Veleba byl v roce 2012 zvolen do Senátu zvolen jako nezávislý bez stranické příslušnosti (jak by obstál jako „zemanovec“?), Marcel Chládek zase do strany sběhl z ČSSD anebo činnost senátora Františka Čuby je vzhledem k jeho vysokému věku a zdravotním problémům limitovaná. A víc už nic. Ostatní se mohou pochlubit maximálně tak hezkou kravatou nebo novým oblekem...
Není proto divu, že Zeman i někteří náčelníci SPO by se rádi nalepili na Okamuru a kandidovali s ním společně. Vědí, že jedině s ním mají alespoň nějakou teoretickou šanci na úspěch. Ale i ta se zmenšuje. Okamurova hvězda už také tolik nezáří a jeho hnutí pohybuje na hraně volitelnosti.
Proklamace, kterými strašil lidi před pár lety, se jaksi nenaplňují a nebo si je úspěšně rozebraly „větší“ strany a nyní se už jen soutěží, kdo to řekne hlasitěji. Navíc varianta, kdy by šly SPO a SPD do voleb jako dvoučlenná koalice, je naprosto smrtící – deset procent hlasů nezískají ani kdyby zasáhl mág Čáryfuk z legendárního seriálu pro děti.
I když SPO je stranou miniaturní, sobotní pražský sjezd měl svou pragmatickou logiku. Stále je ve hře (zatím neohlášená) kandidatura Miloše Zemana pro druhé prezidentské období. Pokud ji Zeman skutečně potvrdí, SPO pro něj udělá první poslední a to za cenu, že sama ve sněmovních volbách nezíská takřka nic. Ona by skoro nic nezískala ani tak, ale při případném vítězství Zemana v přímé volbě by řada lidí z SPO z toho profitovala i nadále. Přesto by však musel přijít jeden nevyhnutelný krok – strana by se rozpustila. Nikdo už by ji nepotřeboval a jako spolek řečníků by byla k ničemu.
Část členů by odešla na vejminek a další by to například zkusili pod jinou značkou či logem. Ostatně nebyli by první ani poslední. Nicméně zůstává tu ještě jedna otázka – co SPO udělá, když Zeman do druhé volby nepůjde. Zabalí to rovnou a nebo si hrdě dojde pro svou ránu z milosti?
