ČSSD hraje na nízké pudy a mobilizuje své věrné. Jen neví, kolik jich ještě zbylo
Sociální demokracie vytasila šavli a vyrazila na volební zteč. Jako programový trhák pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny představila systém progresivního zdanění pro řadové zaměstnance i firmy. Ačkoliv tímto svým tahem ČSSD bez zardění hraje na nízké lidské pudy, je to paradoxně v jejím podání poměrně logický krok. Strana totiž potřebuje zmobilizovat své věrné a jasně se vymezit na politické šachovnici.
ČSSD tímto tahem vzdala boj o mladé městské voliče, drtivou část střední třídy a příznivce vzdělanostní ekonomiky produkující výrobky s vyšší přidanou hodnotou. No řekněme si to narovinu, ona o ně vždy usilovala spíš jen verbálně. V reálu pro ně neudělala vůbec nic a těmto skupinám spíš jen házela klacky pod nohy. Takže nyní ČSSD jen odhodila pokryteckou masku a nemusí se dál přetvařovat.
Na druhou stranu sociální demokraté moc dobře vědí, že v naší zemi žije stále nemalé množství lidí, kteří nejsou spokojeni se svou životní úrovní a někteří z nich ještě navíc přes prsty koukají na své úspěšnější sousedy, nadřízené či lidi z okolí. Pokud jim přímo nezávidí, tak je alespoň štve, že tito lidé mají více než oni sami. Ale přitom že je to například i kvůli tomu, že soused je pracovitější, má vyšší vzdělání či kvalifikaci, že peníze neprojedl, ale investoval už tyto lidi nezajímá. Prostě je potřeba ho potrestat. A právě těmto lidem sociální demokraté nadbíhají. A jen, aby to na veřejnosti nevypadalo tak okatě a neznělo cynicky až brutálně, používají prázdné slogany typu „spravedlivé daně“ a podobně.
Podtrženo sečteno ČSSD pochopila, že pro příští volby potřebuje především udržet svoji přirozenou voličskou základnu. A to ze cenu toho, že pro zbytek voličů se stane nevolitelná, ba až přímo odpudivá. Poměrně zásadní otázkou však zůstává, jak velký tento socialistický elektorát v současné době je? Je jasné, že o řadu voličů sociální demokraté v posledních letech přišli. Někteří zemřeli, další utekli ke komunistům nebo k jiné levicové či středové straně.
Pokračování tohoto odlivu by bylo pro ČSSD smrtící. Naopak po oznámení daňové reformy lze očekávat, že se řady voličstva této strany stabilizují a třeba se i rozrostou. Podstatné tudíž pak bude, zda to bude stačit na volební vavřín či nikoliv. Protože pokud ne a ČSSD nebude dominantní stranou ve vládě, pak lze vnímat navrženou reformu jen jako řečnické cvičení, které nebude do praxe nikdy uvedeno. A to ještě ani nemluvíme o případných koalicích a pro ně nutných kompromisech.
Krok ČSSD však má i svou logiku, a to jak z hlediska voličského, tak i politologického. Prudkým zatočením doleva se ČSSD vrací ke klasickému pravo-levému ideovému souboji, který se v posledních letech z tuzemské politické mapy zcela vytratil. Nyní je na dalších stranách, aby tuto hozenou rukavici zvedly a definovaly svoji pozici na politické ose.
Takto zpřehledněná politická scéna bude i mnohem čitelnější pro voliče, který bude mít jasno, co mu kdo z kapsy vezme nebo co mu naopak za nízké daně nedá. Takový stav bude i zárukou toho, že zde zůstane pluralitní politické spektrum, na němž si většina lidí vybere a nezůstane tu jen pár amorfních a ohebných stran, které nemají o ideovém ukotvení a propojení stranického programu s ekonomickou politikou ani ponětí.
