Show Johna Olivera: Jaká je role současné politické satiry?
Talk show Johna Olivera Co týden dal a vzal měla na HBO premiéru v dubnu 2014. Během několika měsíců si pohotový Brit získal přízeň statisíců lidí na celém světě. Jeho nedělní glosy tepající americkou i světovou politiku se díky kontextualizaci a pro mnohé nekorektnímu humoru staly novým fenoménem politické satiry. Oliver si bere na mušku republikány i demokraty, americký prezident Donald Trump se však v posledních měsících profiluje jako stálice pořadu. Poslední díl talk show nesl název Muž jako Putin. Oliver se v něm snažil poukázat na naivitu, se kterou Trump přistupuje k vyjednávání s Ruskem. Jako munici využil všechny bizarnosti, jež širý ruský internet nabízí. Přináší však guru přiznaných i nepřiznaných intelektuálů něco nového a je tato cesta ideální v boji proti pravicovému populismu?
Epizodu rámuje ruský hit opěvující Vladimíra Putina s názvem Такого, как Путин. Oliver přiznává, že ačkoliv sám neumí rusky, zní mu v hlavě extrémně chytlavá melodie už týden. Bizarnosti ruské popkultury a státní propagandy střídají notoricky známé argumenty, které mají vysvětlit, proč má mít Trumpova tisíckrát opakovaná otázka „Nebylo by úžasné, kdybychom šli příkladem a s Ruskem vycházeli?“ negativní odpověď. Putinovo Rusko je zkorumpované, prezidentovi nejbližší spolupracovníci se obohacují na úkor občanů, smrt mnohých opozičníků, kteří v minulosti proti režimu aktivně vystupovali, nebyla uspokojivě vyšetřena.
Problém je, že přes všechna videa a vtípky, které Oliver s divákem sdílí, se jen málokdy dostane k meritu věci. Proč se nepokusí nahlédnout za Trumpova ideologická východiska a utíká místo toho k obligátním argumentům o prohnilosti ruského státu? To, že Putin není někdo, s kým bychom se chtěli kamarádit, je zřejmé asi jako fakt, že si ve sprše všichni můžeme prospěvovat Такого, как Путин, ale jen těžko budeme Putina opravdu adorovat. Spokojení se se zdůvodněním Trumpova postoje jako hrubě naivního působí v kontextu Oliverovy poznámky o Putinově minulosti v KGB a jeho schopnosti manipulovat s cizinci (rozumějme s Trumpem) v podstatě úsměvně. Obdobně rozpačitě vyznělo i tvrzení, že novinářka Anna Politkovská byla zavražděna v den Putinových narozenin.
New York Times, Huffington Post i časopis Time v minulosti označily Oliverův pořad za skvělý příklad investigativní žurnalistiky. Oliver sám se ale ohradil a vzkázal divákům, že se jedná v první i druhé řadě o komedii. A u toho by nadšení z Olivera mělo i zůstat. Jako politická satira ano, jako zdroj použitelných argumentů pro informovanou debatu o současném světě spíše ne. Aby liberální politické elity znovu přesvědčily voliče o upřímnosti svého konání, budou se muset nejprve zbavit stínu vlastního pokrytectví. A jestli u toho chtějí tančit na ruský pop, proti gustu... Posuďte sami, je to extrémně stupidní a extrémně návykové! Jak říká John Oliver.
