Klamat se dá i pravdivými čísly, dokázal svým grafem Babiš
„Tvrdá čísla. Fakt není potřeba je nějak okecávat,“ napsal u příležitosti sjezdu ANO na Facebook ministr financí Andrej Babiš k níže přiložené infografice.
Obrázek je na pohled moc hezký, Babiš na to má šikovné lidi. Má i svou vypovídací hodnotu. Ve skutečnosti ale ukazuje něco jiného, než jak ho většina lidí pochopí.
Tady jsou čtyři problémy Babišových „tvrdých čísel“:
1. Faktor štěstí
Vybrat ta správná čísla, aby srovnání ministerských schopností Andreje Babiše a Miroslava Kalouska dopadlo co nejlíp pro prvního a nejhůř pro druhého, svědčí samozřejmě o marketingových schopnostech toho prvního. Nic proti. Hodnocení ale úplně ignoruje fakt, že zatímco Babiš dělá rozpočty v době nejvyššího růstu od roku 2007, Kalousek si prošel nejhlubší recesí v historii České republiky. A globální krizi z let 2008, 2009 a dál Kalouskovi těžko přišijeme. Co je tedy větší ostuda? Mít rozpočtový deficit 190 miliard v době propadu ekonomiky o čtyři procenta ročně, nebo plánovat šedesátimiliardovou sekyru v době tříprocentního růstu?
Který ministr financí nejvíc zadlužil ČR.|
2. Délka ministrování
Ačkoliv je to pod grafem celkem férově uvedeno, výšky sloupců, na něž se každý zaměří, nereflektují délku doby, po jakou ten který ministr státní kasu držel. I díky tomu Kalousek „vyniká“.
3. Trochu jiná čísla
Na první pohled zarazí údaj, že Andrej Babiš za dobu svého ministrování snížil zadlužení českého státu o 68 miliard korun. Jak to? Vždyť ministrem byl tři roky, během nichž byl jednou přebytek 62 miliard a dvakrát deficit — nejdřív 78 miliard a pak 63 miliard. Výsledek minus 79 miliard. Že by rok 2014 nepočítal, protože rozpočet na tento rok sestavovala ještě minulá vláda? I tak by to znamenalo zadlužení o miliardu. Ne. Babišův graf totiž neukazuje na výsledky státního rozpočtu. Ve své statistice využívá časového nesouladu vydávání státních dluhopisů a fiskálního roku.
Příklad: Když si například od banky půjčíte dva milióny na rozjezd svého podnikaní, neznamená to nutně, že všechny půjčené peníze utratíte hned, ve stejný rok. Část investujete až ve druhém roce — a ačkoliv stále „utrácíte“ půjčené peníze, ve druhém roce se vaše zadlužení nezvýší.
Přesně to dělá Babiš. Deficity v prvních dvou letech jeho ministrování kryly dřívější půjčky, Babiš snížil rezervu. Nic proti tomu — může tím něco ušetřit na úrocích. Nicméně tohle samo o sobě na deficitním hospodaření státu nic nemění.
4. Náhodná položka
Skoro o 62 miliard víc, než bylo plánováno, činily loni přijaté transfery z EU. Mohla za to náhodná shoda okolností. Změna částky byla dokonce vyšší než celý přebytek rozpočtu. Bez ní by byl v minusu. Opírat o tuhle náhodu své mistrovství je skoro drzost. A i když Babiš nesporně v některých ohledech přispěl k lepším výsledkům státního hospodaření, až takový mistr, jak napovídá graf, fakt není. To by na příští rok neplánoval schodek 60 miliard.
A musíme opět připomenout, že Babiš stále těží i z oné proklínané vlády Petra Nečase, jež rozpočet škrtila skoro nejvíc v Evropě. I díky tomu se dnes Babiš těší z levných půjček, za něž někteří věřitelé dokonce platí, aby je drželi.
Žijeme ve světě, kdy není těžké ověřit pravdivost čísel. Náročnější může být dát si dohromady kontext.