Madona z Veveří: Čí by tak sakra mohl ten obraz asi být?
Soud rozhodl zcela bizarní spor, který byl podle zdravého rozumu řešitelný za dvě vteřiny. Rozumnou myšlenku však bylo nutno podpořit soudním výrokem - takže zaplať Pánbůh, že soud rozhodl, jak rozhodl.
Já chápu, že se stát snaží chránit majetkové nároky občanů, a chápu, že žádný ředitel žádné galerie na planetě nevítá, když mu letitý exponát přestane patřit. Ale soudní spor o vlastnictví obrazu Madona z Veveří byl jak vystřižený ze satirického seriálu z Blbákova.
Stát odmítal katolické církvi vydat obraz Madona z Veveří, a je to to samé, jako kdyby nechtěli Einsteinovi přiznat prvenství v teorii relativity. Teorie relativity je systém, který vědec sám vytvořil, stejně tak Madona z Veveří je zcela neoddiskutovatelně majetkem církve, protože je to církevní obraz a už sama persona - Madona - je církevní symbol. A v době, kdy Karel IV. nechal pro církevní kapli obraz namalovat a zaplatil ho, nebylo vůbec myslitelné, že by obraz Madony mohl nedejpánbůh patřit tomu, kdo ji financoval - dle tehdejších mravů byla jediným představitelným majitelem toho církevního obrazu kaple ve Veverské Bítýšce, potažmo církev.
Je to stejně evidentní, jako že církvi patří kostely, kaple a jiné rituální církevní stavby, předměty i obrazy, pokud je církev neprodala či nedarovala jinému subjektu. A to i v případě, že ty církevní stavby či obrazy nefinancovala církev, ale sponzoři.
Do osmatřicátého byl obraz plně pod kontrolou církve, pak ho státní instituce zrestaurovaly (což samozřejmě nijak nezpochybňuje vlastnictví) a pak přišel nácek a pak bolševik a už se neřešilo. Kapli ve Veverské Bítíšce za války rozbombardovali, obraz byl v galerii, nebylo co řešit. Vždyť církev byla nepřátelským subjektem! No a nyní se konečně rozhodnutím Městského soudu v Praze pravomocně Madona vrací tam, kam patří - do rukou církve. Ne do trezoru, je vystavena v v Diecézním muzeu v Brně. Kam samozřejmě patří - při vší úctě k pražské Národní galerii - mnohem spíš než do Prahy.
Jednak proto, že byla vytvořena pro kapli v těsném sousedství Brna, druhak proto, že je v majetku, držení a v objektu církve, a ne státu. A tak to podle mého obrazu u církevních obrazů má být. Tím samozřejmě nijak neměním svůj ostře kritický názor na katolickou církev - ale právo na majetek nesmí být upřeno ani vcelku nesympatickým subjektům.
