Zabíjení na železné oponě: co kdyby komunisté odškodnili pozůstalé obětí sami od sebe?
Německo nebude vyšetřovat československé pohraničníky, kteří v éře totality smrtelně postřelili na jeho území (!) německého občana Johanna Dicka. Tolik čerstvá a zdánlivě odtažitá informace. Víc se však skrývá za ní. Třeba to, že pozůstalí po lidech, již byli na „železné oponě“ zastřeleni, zabiti v elektrických drátech či roztrháni psy, mají i tak pořád naději na špetku spravedlnosti. Přesněji: měli by ji mít.
Obětí takzvané železné opony na někdejších hranicích Československa je kolem tří set, možná i víc. Zmíněný Johann Dick byl v roce 1986 postřelen čs. pohraničníky na bavorském území, poté těžce zraněný odvlečen do Československa, kde zemřel při převozu do nemocnice. A jak se starý případ ocitl na stole současné německé prokuratury?
Platforma evropské paměti a svědomí se sídlem v Praze podala loni trestní oznámení na 67 pohraničních velitelů a představitelů komunistického režimu, včetně Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala, ve věci vraždy pěti německých občanů (psali jsme na reflex.cz). Johann Dick mezi ně patří. Zdá se, že nyní definitivně zazvonil zvonec, trest pro viníky už nebude, protože dávné zabití pana Dicka podle státního zástupce nevykazuje známky vraždy, jež je v Německu nepromlčitelná.
Tak tedy jen další díl nekonečného seriálu „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“, na který jsme si při účtování s komunistickými zločiny už zvykli?
Možná ne. Jednak Platforma hodlá do Německa k vraždě/zabití Johanna Dicka dodat další, dosud neznámé dokumenty, jednak je to zatím jen jeden z pěti „německých“ případů. Konečně, mezi ony usmrcené Němce patří i východoněmecký mladík Hartmut Tautz, roztrhaný psy pohraničníků, kterého – a to je podstatné – nedávno v průlomovém rozsudku rehabilitoval slovenský soud.
Právě tenhle slovenský verdikt může nakonec dovést právo nejen k spravedlivému odškodnění Tautzových příbuzných, ale i příbuzných dalších zavražděných. A kdo ví, třeba i k opožděnému potrestání viníků. Podle spisovatele Luďka Navary, jenž se historii a obětem železné opony dlouhodobě věnuje, je cesta k dalším procesům otevřená.
Na hranicích Československa při útěku z komunistického ráje umírali jak Češi, Slováci, Poláci či východní Němci, tak i Rakušané nebo západní Němci, kteří se omylem dostali na naše území nebo do blízkosti jeho hranic. Podobně jako se k nim dostal nešťastný Johann Dick, penzionovaný důstojník Bundeswehru, když se procházel po horském hřebeni na bavorském území a čs. pohraničníci ho při pronásledování dvou polských uprchlíků střelili do břicha.
P.S.: Luděk Navara přišel s nápadem, aby komunisté vytvořili fond, z něhož by odškodňovali pozůstalé sami od sebe, i bez rozhodnutí soudu. Reflexu potvrdil, že si za tím stojí. Dobrá myšlenka, že?!
