O korýtka ve sněmovně začíná být pořádná tlačenice. Kdo si nakonec zamlaská u pamlsků z eráru?
Za několik týdnů už budou známé vesměs všechny kandidátky stran a hnutí pro volby do Poslanecké sněmovny. V jednotlivých partajích už to při utváření kandidátských listin začíná vřít či jiskřit, protože ke kýženému sněmovnímu korýtku se dostane jen zlomek adeptů. V některých stranách, které buď čelí trvalému poklesu preferencí a nebo nikdy nijak vysokou podporu neměly, to bude doslova jen pár „šťastlivců“.
Vnitrostranickému škorpení nahrává i fakt, že ve hře není málo. Poslanecký plat sám o sobě není totiž žádná almužna a když se k tomu přičtou různé náhrady na dopravu, kancelář, pro mimopražské zákonodárce za bydlení, telefony, reprezentaci, vedení výborů, komisí a tak dále, dopočítáme se k ještě lepší gáži. A pokud nenastanou během volebního období nějaké turbulence, které by přivodily předčasné volby, je to gáže na celé čtyři roky. A to už je přece dostatečná motivace k vyzdvihování vlastní nepostradatelnosti či mydlení schodů svým stranickým „přátelům“.
Příkladem takového vření může být současná situace v ČSSD, kde se jednotlivé vlivové skupiny přetahují o nejlepší místa na kandidátkách. U sociálních demokratů však má tato přetahovaná ještě jiný rozměr, někteří známí politici jako například Jeroným Tejc či Marie Benešová raději dopředu hází do ringu ručník a do voleb nejdou.
Na vysvětlení si berou „argumenty“ jako je znechucení z dění v ČSSD, záměr věnovat se své původní profesi anebo prostě nebýt dál spojován se sociální demokracií (kdo by se také chtěl plavit na potápějícím se Titanik, že?). Lze očekávat, že jim přibudou následovníci, protože podle současných průzkumů (i když dlouhodobě opakuji, že je nutné je brát opravdu jen velmi orientačně) hrozí po volbách smrsknutí klubu ČSSD na nějakých 30 až 35 poslanců. Obdobné chvění zažívají též lidovci, z nichž někteří se pro změnu nechtějí dělit o místa na kandidátce s členy uskupení Starostové a nezávislí.
Hašteření o „volitelná“ místa na kandidátkách přitom může být úplně zbytečné. V posledních dvou volbách čeští voliči poměrně masivně přišli na chuť kroužkování neboli udělování preferenčních hlasů v rámci kandidátky. Díky tomu se jim podařilo neoblíbené tváře vykroužkovat ven a do sněmovny poslat kandidáty i z konce listin. Očekávám, že tomu tak bude i letos.
Pro posun kandidátů ze zadních míst je potřeba získat minimálně pět procent kroužků z množství hlasů, které dotyčná strana získala v daném volebním kraji. A to není mnoho. Straničtí papaláši se tak mohou handrkovat o čelná místa nebo o prostor na billboardech jak chtějí a stejně pak mohou ostrouhat.
Ještě před samotnými volbami je dobré si připomenout nářky řady současných poslanců, jak si vstupem do sněmovny (a politiky jako takové) pohoršili a že by si v byznysu vydělali mnohem více. Proto by měli nahlas slyšet, že nikdo jim v podnikání nebrání a ke kandidatuře do sněmovny ani nikdo nenutí. Ale kdo z vás by nechtěl brát peníze čtyři roky za to, že občas pro něco zvedne ruku (předtím mu jeho poslanecký šéf řekne pro jaké stanovisko) a pak si dojít do sněmovního bufetu osvěžit mysl za pár korun?
V podnikání můžete přijít kdykoliv na buben se vším všudy, kdežto ze sněmovny vám bude chodit výplata pravidelně každý měsíc, i když odhlasuje největší blbost třeba i několikrát za týden. A pokud vás už v příštím období lidé nezvolí, erár vám ještě dá pár set tisíc jako odchodné na rozloučenou. A to je přece stojí za trochu námahy, ne?
