Zakázané prodávání a nakupování o Velikonočním pondělí aneb Škoda, že hloupost zakázat nejde
Tak jsme si prožili první Velikonoční pondělí, kdy nám osvícení vladaři zakázali prodávat a nakupovat v prodejnách nad dvě stě metrů čtverečních. To aby nás přiměli trávit svátek s rodinou namísto holdování konzumu a aby zaměstnanci prodejen měli volno. O komické souvislosti nebyla nouze. Jen k smíchu moc nebyly.
Televizní reportér a reportérka ve večerních zprávách o Velikonočním pondělí hlásí, že kontroloři zkontrolovali 279 prodejen, přičemž pochybily tři a hrozí jim pokuta až milion korun. Blahopřejeme, zákon je zákon! Jen co si počít s nelogičností, že sice prodavačky a prodavači mohli nově trávit sváteční čas s rodinou, zato kontroloři a kontrolorky museli naopak do práce vyrazit. Podobně jako do ní vyrazili dotyční televizní reportéři.
Výjimku ze zakazovacího zákona měly a mají lékárny, čerpací stanice nebo obchody na nádražích a letištích. Jenže ouha, řada lékáren je právě v těch obchodních centrech, která musela zavřít. Ani lékárnám by se tak nevyplatilo otevřít, zákazníků by chodilo málo.
Žijeme ale v době osvícených moudrých politiků: například v Olomouckém kraji se domluvili s lékárníky, aby aspoň v každém okrese byla jedna lékárna otevřená. Zadarmo to nebylo. Kraj dal těmto lékárnám příspěvek čtyři tisíce korun na den ze svého rozpočtu (z našich daní) na pokrytí provozních nákladů. Čili: jedni politici zakážou prodávat, druzí politici dávají peníze, aby se otevřelo. Vítejte v Kocourkově.
O svátečním 8. květnu si tu legraci zopakujeme. Nakupme si proto do foroty o svátečním 1. květnu. Tento svátek kupodivu nakupovat a prodávat nad dvě stě metrů čtverečních smíme. Hledáte v tom logiku? Nehledejte. Zákonodárce si tak usmyslel a basta.
