Poslední Obamův podraz: Manningová na svobodě!
Ve středu vyšel z amerického vězení bývalý voják Bradley Manning, slavný práskač, který ukradl americké vládě skoro tři čtvrtě miliónu tajných dokumentů. Obama ukázal, že má pro zrádce pochopení.
Příběh zrádce je dostatečně známý: 24. února 2012 byl Manning oficiálně obviněn z „napomáhání nepříteli“, jehož se dopustil tím, že jako americký voják ve službě zcizil asi sedm set tisíc tajných diplomatických depeší americké administrativy a poslal je ke zveřejnění do WikiLeaks. Jedenadvacátého srpna 2013 byl voják odsouzen k 35 letům vězení, ve vězení však požádal o lékařskou změnu pohlaví a nyní se jmenuje Chelsea Elizabeth Manningová. Je jí devětadvacet let.
Právní důvod propuštění je jednoduchý, jde o poslední dědictví epochy Baracka Obamy. Ten totiž Manningové zmírnil, ještě když byl ve funkci, na pětinu soudem uložený trest. Takže nyní — čtyři roky od odsouzení — už má s využitím všech právních kliček nárok být propuštěna. Za krádež tři čtvrtě miliónu tajných depeší, jež ukradla ve službě, tedy bylo ve výsledku ohodnoceno čtyřmi roky kriminálu.
To je stejný trest, jako když nějaký civilista vykrade samoobsluhu. A připomínám, že v téže zemi — Spojených státech amerických — sedí středoškolská učitelka Jennifer Fichterová, která dostala dvaadvacet let natvrdo za sex se svým sedmnáctiletým studentem.
Proto mi nezbývá než vnímat tohle poslední realizované Obamovo dobroserské heslo jako jeho plivnutí na rozloučenou, plivnutí na demokracii, na Spojené státy a na jejich bezpečnost. Obama svým pardonem pro Manningovou prostě sdělil světu, že z úhlu pohledu amerického demokrata je zrada vojáka, přímé zneužití jeho funkce a akt, který jednoznačně ohrozil bezpečnost jeho země, vlastně v pořádku. Tedy — ne úplně v pořádku, Manningová od Obamy nedostala odškodnění, ale že to prostě je jen malej průšvih.
Myslím si, že je to přesně naopak — že Manningová udělala velkej průšvih, že její osvobození je naprosto demoralizující pro všechny vojáky demokratických zemí a k tomu jejímu průšvihu, útoku na demokracii, přidal Obama svým milosrdenstvím průšvih ještě větší. Nejen naše, ale žádná kultura, žádný stát, žádné mocenské uskupení nemohou ve jménu vlastního přežití tolerovat a netrestat zradu vlastních vojáků.
Vojáci totiž nejsou běžní zaměstnanci, ale lidé ve služebním poměru, lidé, kteří složili přísahu, že budou sloužit vlasti. Manningová sice přísahala taky, ale v praxi pak neváhala tu vlast, jejíž uniformu nosila, zradit. A její propuštění je také zrada — zrada demokracie a spravedlnosti. Pěkná tečka za Obamovou érou.
