Ekonom Vladimír Pikora o politicích, co pořád blouzní: Euro? A komu tím pomůžeme?
Taky si říkáte, že je fajn mít v nejvyšších státních patrech k dispozici na rozhodování o některých věcech odborníky namísto politiků? Že by to mělo mnoho věcí tak nějak zjednodušit, protože díky odbornému názoru se nedostanou ke slovu plané dojmy, emotivní zkraty a předvolební podbízení? Říkali jste si, že by bylo dobré, aby odborníci rozhodovali třeba o takových věcech, jako je sestavování státního rozpočtu, intervenční oslabování české koruny či datum přijetí eura? Tak zpět na stromy, všechno je úplně jinak.
Po pravdě řečeno, dlouho jsem si myslel, že čeští politici a rádobyodborníci už dávno vzali rozum do hrsti a onen blouznivý nápad o přijetí eura pustili k vodě. Myslel jsem, že jim dostatečně stačila lekce, již nám dalo Řecko svým posledním bankrotem (který mimochodem dodnes oficiálně nebyl za bankrot uznán, ač splňuje všechny jeho znaky). A pokud ne Řecko, jež je dnes už znovu v recesi a znovu řeší odpuštění svého dluhu, tak alespoň Slovensko; respektive fakt, že země, která je sama chudší, musí bohatší Řecko sponzorovat jen díky tomu, že přijala na rozdíl od nás euro.
A pokud by je nepřesvědčilo ani Řecko, ani Slovensko, že jim po lopatě vysvětlí situaci názor voličů, jenž v posledních letech soustavně ukazuje klesající podporu přijetí eura. (Který politik by byl takový blázen, aby dobrovolně šel proti dominantnímu názoru lidu, říkal jsem si.)
A kdyby snad ani tohle nezabralo, tak pořád tu byl náš test nanečisto, jenž nám názorně předvedl, jak by česká ekonomika na přijetí eura reagovala. Intervenční režim, který prakticky zafixoval kurs koruny, totiž nebyl ničím jiným než simulací přechodu na euro. A nedopadl pro nás zrovna moc dobře, protože naši ekonomiku vychýlil směrem k levnější pracovní síle a podpoře skladů a montoven a odklonil nás od dražších, moderních technologií. Neboli nyní zase o něco víc technologicky zaostáváme ve srovnání s dobou před zahájením tohoto experimentu.
Jak jenom jsem se zmýlil! Jen co intervenční režim skončil, přímo se roztrhl pytel s lobbováním za co nejrychlejší přijetí eura. Že po euru volá premiér Sobotka, ještě tolik nepřekvapí. Je to prostě politik, jenž se hlavně chce vymezit proti ANO a ODS, které euro odmítají. Že je vůči euru smířlivý nový člen bankovní rady Oldřich Dědek, taky nepřekvapí tolik, protože byť je to ekonom, má za sebou profesní působení jako koordinátor pro přijetí eura, takže logicky má k euru vřelý vztah. Že po přijetí eura volá i bankéř Pavel Kysilka, překvapí už víc. Kysilka dokonce mluví o přijetí „z bezpečnostních důvodů“ a také proto, že po volbách ve Francii a Německu se Evropa stále více stává dvourychlostní.
Nu což o to – to je pravda. Nedělejme si ale iluze, že my patříme do oné západní části. Naše země vždy historicky lavírovala někde mezi Západem a Východem. A vůbec – výraz „dvourychlostní“ je, jemně řečeno, zavádějící, natvrdo řečeno manipulativní. S naším růstem HDP o 2,9 % proti francouzským 0,3 % totiž evidentně patříme do oné rychlejší Evropy (!). Ale dejme tomu. Každopádně mi však připadá bezpečnější mít bez eura zdravou ekonomiku orientovanou na technologie a vysokou přidanou hodnotu a nesponzorovat předlužené země eurozóny než mít nízké platy, zaostávající strukturu ekonomiky a být mezi chronickými okrajovými potížisty eurozóny.
A snad nejpřekvapivější je, že dva ekonomové, kteří by měli mluvit jako odborníci, a tedy shodnout se, totiž guvernér ČNB Rusnok a člen bankovní rady ČNB M. Mora, se vyslovili každý v podstatě naopak: guvernér smířlivě k euru, Mora naopak pro euro nevidí důvod. Asi nemusím vysvětlovat, který z obou názorů mi je bližší.
Naprosto neuvěřitelný je pak nápad Evropské komise, podle něhož – projde-li – by od roku 2025 mělo být členství v eurozóně pro všechny státy EU povinné. Tím by vlastně padl požadavek na splnění maastrichtských kritérií, jež byla přijata proto, aby se do eurozóny nedostal nikdo, kdo by nebyl dost kvalifikovaný a poté by ji potápěl. Přesně jako se to stalo s Řeckem. Pokud by Komise skutečně takové pravidlo přijala, podepsala by si eurozóna svůj vlastní ortel.
A tak je velmi, velmi smutné, že jedním z mála lidí za našimi hranicemi, který mluví o euru racionálně, ne na základě emocí, ale na základě racionálního kalkulu, je světově uznávaný německý ekonom a paradoxně jeden z tvůrců eura – Hans-Werner Sinn, u něhož by se dalo čekat, že podlehne jistému sentimentu vůči svému dítěti. Přesto Sinn natvrdo říká: Česko by euro nemělo přijímat, protože euro je nepodařený projekt. S eurem by nám hrozila ztráta konkurenceschopnosti a ekonomický propad podobný jako dalším zemím na jihu Evropy, jež nerozumně euro přijaly.
Zbývá tak jen otázka: Kde berou čeští politici a rádobyodborníci, kteří ve skutečnosti mluví ne jako ekonomové, ale zrovna jako politici, motivaci tlačit na přijetí eura? Co je k tomu vede?!
