Ano, je líp! Poslanci dostanou přidáno!
Pesimisté nahlížející skepticky na kvalitu práce dnešní vládní koalice dostali za vyučenou. Jak vyplývá z analýz Českého statistického úřadu, je tak dobře, že bude dokonce možné zvýšit platy poslanců a sněmovních funkcionářů zvlášť. Jak ale mohou dostat přidáno, když tato vláda plánuje padesátimiliardový schodek státního rozpočtu?
Platy ústavních činitelů se určují tak, že z průměrného platu minulého roku určí koncem roku Ministerstvo práce a sociálních věcí takzvanou platovou základnu – a podle ní jsou naši politici v příštím roce placeni. V nepodnikatelské sféře platy narostly, a tak podle dat Českého statistického úřadu dostanou přidáno i naši politici. Po zásluze, vždyť jsou chloubou našeho lidu a solí (asi chybný výkon, omylem jsem napsal soplí) naší země.
Základní měsíční odměna poslance a senátora nejspíše vzroste o 4 900 korun (na 75 900 korun) a ministři dostanou přidáno 9 100 korun (mzda bude činit 144 600 měsíčně). Hrubého, pro upřesnění.
A já jsem ve své ekonomicky negramotné hlavě zcela zmaten a poprosil bych někoho ekonomicky kompetentního o vysvětlení. Já hlupák jsem si vždycky myslel, že platy se v nějaké instituci (a nemyslím tím jen komerční firmu, ale i stát) zvyšují tehdy, když má onen zaměstnavatelský subjekt dobré výsledky a zaznamenává vyšší příjmy. Takže se o ten vyšší zisk firma (či stát) podělí se svými zaměstnanci, potažmo občany a politiky placenými z veřejných peněz.
Ten podivný mechanismus určování mzdy politiků, který u nás platí, mi přijde naprosto amorální a demotivující. Politici – minimálně poslanci a ministři – by přece měli být placeni podle toho, jaký uhráli státní rozpočet! Pokud je rozpočet na příští rok plánován jako přebytkový, je možné ty přebytky rozdělit – jak mezi občany, tak mezi ty, kteří ten přebytek uhráli – poslance a ministry.
V současnosti ale dochází k jevu úplně opačnému. Poslancům a ministrům se budou zvyšovat platy, přestože chtějí příští rok naši zemi zadlužit o dalších padesát miliard korun. Doslova si půjčují na vlastní prebendy – ty peníze, které navíc potečou do jejich kapes, si totiž bude muset náš stát vypůjčit a zadlužit naše děti a vnuky. Proto si myslím, že by se politici měli platit úplně jinak.
Základ platu by měl být odvozen – podobně jako dosud – od nějakého limitu, třeba trojnásobku průměrné mzdy u poslanců a šestinásobku u ministrů. To by byla pevná část. A pak by byla část plovoucí, odvozená od státního rozpočtu. Pokud by měl rozpočet na příští rok přebytek, tak by měli dostat navíc třeba jednu miliontinu té částky – sto tisíc každý měsíc navíc při stomiliardovém státním přebytku. A samozřejmě, analogicky s tím, jak by se jim při dobrém hospodaření navýšily příjmy, by se nárůst státního dluhu promítl do jejich základních platů jejich snížením o miliontinu jimi vytvořeného státního dluhu.
Jako sociální psycholog kompetentně prohlašuji, že takové opatření by vedlo k trvalému a stále rostoucímu přebytku státního rozpočtu. Ovšem to by chtělo, aby reprezentanti moci odvedli spoustu smysluplné manažerské práce a byli opravdu dobrými hospodáři, což je ještě další práce. A proto si politici nikdy takovýto motivační bič na sebe samé neupletou a tento jednoduchý a funkční motivační mechanismus neodhlasují.
