Festival Trutnoff je mrtev. Smrtelnými křečemi už jen zbytečně špiní svůj historický odkaz
Legendární hudební festival Trutnoff (v minulosti též Trutnov Open Air) jakožto nejstarší festival svého druhu v České republice už je definitivně minulostí. Pokusy pořadatelů o jakousi jeho resuscitaci pod názvem Zahradní slavnost jen zbytečně prodlužují agónii. A podupávají jedinečný odkaz, který festival v české hudební historii zanechal.
Dění okolo pořádání Zahradní slavnosti už několik týdnů a takřka každodenně hýbe veřejným míněním nejen v severovýchodním cípu Čech. Po odchodu z tradičního místa konání festivalu – trutnového přírodního amfiteátru Na Bojišti – pořadatelé nejprve sondovali možnost pořádat alternativní akci na loukách u Velkých Svatoňovic.
Když zde nepochodili, napnuli svůj zrak k loukám u Mladých Buků nedaleko Hrádečku, slavnou to chalupou exprezidenta Václava Havla. Vše však nasvědčuje tomu, že pořadatelé tvrdě narazí i zde. Zastupitelé Mladých Buků sice akci nemohou zcela zakázat, nicméně schválili několik velice přísných omezení, jejichž dodržení udělá z festivalu doslova trhací kalendář. Pořadatelé zatím vzdorují, ohánějí se odkazem Havla a kdečím možným a z celé záležitosti se stává smutná a trapná fraška. Bez ohledu na konečný výsledek sporu už pořadatelé začali prodávat vstupenky...
Na tomto místě se sluší uvést, že jsem v minulých dvou dekádách byl jako krkonošský rodák pravidelným účastníkem tohoto festivalu. Dá se říci, že jsem na něm vyrostl a byl neodmyslitelnou součástí mého letního prázdninového programu. Mnoho let jsem i psával články či rozhovory do Festivalového samizdatu. Trutnovskou hudební přehlídku tedy znám velice dobře, stejně jako všechny jeho nešvary a půtky, kterých kolem něj bylo vždy dost. Přesto a nebo právě proto nastal čas sundat si růžové brýle a postavit se realitě čelem.
Předně je potřeba říci, že Trutnoff se letos z Bojiště stěhovat nemusel. Ostatně během letošního léta se v tomto amfiteátru koná hned několik akcí včetně jiného hudebního festivalu Obscene Extreme. Že se tak stalo, je produktem vyhrocených vztahů mezi hlavním pořadatelem Martinem Věchetem a trutnovským starostou Ivanem Adamcem (jejich dlouholetá rivalita z komunální politiky není pro místní žádným tajemstvím, nicméně návštěvníci z druhé konce republiky o ní pochopitelně nevědí nebo vědí jen minimum) a donekonečna omílané legendě o zástavbě půdy na loukách okolo Bojiště. Trutnovský starosta opakovaně prohlásil, že stačila elementární snaha o slušnou dohodu ze strany Věcheta a festival měl jisté minimálně další dva až tři ročníky.
Ani magické fluidum, které z hudebního festivalu Na Bojišti vždy vyzařovalo, už v mnoha posledních letech nedokázalo zakrýt fakt, že akce hudebně i dramaturgicky vadne. Jedna či dvě dobré zahraniční kapely (navíc uvedené v době, kdy velká část účastníků ještě na místo konání nedorazila a nebo naopak už z Trutnova odcestovala) pak doplnila kytice vysloužilých kapel, z programu v mnoha dlouhých blocích zela nuda. A co hůř, řada kapel se pohádala s pořadateli, svou účast odřekla, ale pořadatelé je přesto avizovali na plakátech (například loni David Koller, Čechomor a další).
Ale ani tato skutečnost by ještě nebyla tak zlá. Na Trutnoff vždy jezdili „jiní“ lidi a ti měli pro Věchetovy vrtochy (například až nemístné zneužívání jména Václava Havla pro PR svého festivalu, přešlapy s pokusem o pozvání Milouše Jakeše, atd.) pochopení a spíš vždy vyslovovali obdiv a dík za to, že tuto akci pořádá. A tak by tomu mělo zůstat i do budoucna. Věchetovi už nikdo zásluhy za tuto akci nesebere. Ale vše má své meze.
Trutnoff ve svém původním útočišti skončil. Proč tomu tak je, už jsme si řekli. Vesnice, o kterých se uvažovalo či uvažuje jako o náhradě, se pořadatelství vzpírají. Pořadatelé přesto tlačí svou káru dál a doufají, že tradiční a věrní fandové je neopustí. A pro dosažení svého nasadí jakýkoliv argument či jakoukoliv páku. Dávají přitom všanc vše dobré, co kdysi festival učinil a přinesl.
Je dost dobře možné, že přes všechna protivenství se Zahradní akce nakonec uskuteční v plánovaný čas a na avizovaném místě. Přijede na ni ale jen pár stovek kovaných fandů. O tom, jak dopadne dramaturgie, zázemí či okolní krajina raději ani nechci spekulovat. Nicméně si dovolím tipnout, že to nedopadne dobře a hudební přehlídka dozpívá svou labutí píseň.
V celé záležitosti se nabízí ještě jedna, neméně provokativní otázka. Když nemůže či nechce hudební festival Na Bojišti pořádat Martin Věchet, šel by toho někdo jiný? Na férovku by přiznal, že to je akce zcela nová, zval by kapely, které na Trutnoff nejezdily a nebál se přijmout i klasický obchodní rámec se sponzory v názvu či s jejich stánky areálu? Ostatně vedení Trutnova se nikdy nepostavilo proti hudebním festivalům jako takovým.
Je smutné, že legendární akce takto končí, ale život jde dál. Na Trutnoff budou mít desítky tisíc lidí dobré vzpomínky jako na nespoutané mejdany v červeném bahně trvající dlouho do noci, na noční bubnování stovek rukou do umyvadel, mnohatisícové davy na jediné fotce či jedinečné koncerty na hlavní scéně či v undergroundovém stanu. Trutnoff už však definitivně patří historii a s tímto jménem už by se nemělo hazardovat a uměle ho oživovat. Trutnoff je mrtev, ať žije Trutnoff!
