Kouření bylo jen začátek, zdravofašisté už chtějí zakázat bůček!
Každému občanovi seznámenému s fungováním státní buzerace bylo jasné, že zákaz kouření v restauracích bude inkvizitorům zdravého životního stylu málo. Předpokládané se stalo skutkem: Už den po zákazu kouření jeden z fanatiků zdravého života vytahuje nápad na omezování konzumace tlustého masa a sladkých nápojů.
MF Dnes vydala prvního června — to už se druhý den nesmělo kouřit v restauracích — článek, že v Puppu už si nezakouří ani nejslavnější český kuřák Jiří Bartoška. Článek to je trochu uvolněný, takový rozmarný, přesto v něm dostal prostor expert. „Z profesního pohledu je to určitě dobře. Stejně jako by byl třeba zákaz bůčku či slazených nápojů,“ sdělil iDnes svůj názor na nové buzerační opatření primář kardiocentra Karlovarské krajské nemocnice Alexandr Schee.
Jak jsem si tu zprávu přečetl, zajásal jsem. Ne tedy, že bych měl nějakou radost z toho, že mi za pár let stát zakáže zapíjet tučné maso slazenou limonádou. Ta představa mne opravdu nenaplňuje libostí — ale zato je z ní vidět, že jako prognostik funguju celkem dobře. Dobře jsem totiž věděl, že zákaz kouření bude jen startovním výstřelem pro zdravofanatiky, stravovací fašisty, kteří okamžitě, jak dobudou tuto první metu, nastoupí do dalšího útoku za to, abychom nemohli žít, jak chceme, ale abychom žili dle představ současné zdravovědy. A už je to tady.
Ústupek bojovníkům proti kouření byl pro zdravofanatiky potvrzením, že jejich propaganda funguje a že je možné si vyřvat svoje nároky i tam, kde naprosto nejsou legitimní. Nářky, že nekuřák trpí v kuřácké hospodě kouřem, jsou úplně idiotické — nikdo totiž nenutí nekuřáka do té kuřácké hospody vlézt. Je to podobný argument, jako by někdo chtěl zakázat gaykluby, protože v nich — jako heterosexuál — může být sexuálně obtěžován muži. Normální je, že heterosexuál neleze do gayklubů, podobně jako nekuřák neleze do kuřáckých restaurací.
Když se zdravotním bijcům nyní podařilo dosáhnout tohoto zákazu a zprudit několik miliónů kuřáků, kteří v naší zemi žijí, chtějí zdravouškové jít ještě dál. Požadavek pana primáře je toho dobrým příkladem — a je ještě nesmyslnější než zákaz kouření. Kouř z cigaret totiž opravdu může obtěžovat okolí kuřáka. Konzumace bůčku a sladkých limonád však opravdu nemůže obtěžovat dokonce ani profesionální bojovníky za zdravý životní styl. Z pohledu na spoluobčana žeroucího tučné vepřové aktivisté neztloustnou.
Přesto je nehorázný, nesmyslný a doslova diskriminační zákaz bůčku a limonád na stole. Když se zdravofašistům podařilo zakázat kouření v hospodách, jdou okamžitě ještě dál a chtějí omezovat lidi v jejich soukromí ještě usilovněji, než činí dnes.
Pokud ovšem veřejnost těm fanatikům ustoupí a přikročí se k nějakým zákazům či dodatečným zdaněním tučných jídel a sladkých nápojů, tak nám — alespoň těm, co žijí ve městech — brzy zakážou i dýchat. Vždyť ve městech je znečištěný vzduch a jeho vdechování může škodit zdraví — tak zdravofašisté dýchání jednoduše zakážou, jako nyní zakázali kouření v restauracích. Necháme to skutečně dojít tak daleko, nebo se někde ozve zdravý rozum?
