Odložme růžové brýle. Současné české mzdy totiž nejsou žádné terno
Podle dat Českého statistického úřadu činila v prvním čtvrtletí letošního roku průměrná mzda v Česku 27 889 korun. Statistici dodali, že meziroční nárůst o 5,3 procenta byl nejvyšší od konce roku 2008. Za růstem mezd prý stála rekordně nízká nezaměstnanost a jelikož byla nízká i inflace, Češi se měli reálně ještě lépe. Zkrátka šťastná to doba. Podrobnější pohled do statistik však už tak zářné čtení nenabízí a růžové brýle je potřeba sundat z nosu a schovat doma do šuplíku hodně hluboko.
Začněme obvyklým konstatováním, že na průměrnou mzdu v zemi nedosáhnou zhruba dvě třetiny lidí. Podle statistiků činil takzvaný medián, tedy prostřední hodnota mezd dělící pracující na dvě stejně velké poloviny, v prvních třech měsících letošního roku 23 704 korun, přičemž u mužů tento medián činil 25 905 korun, u žen to bylo jen 21 162 korun.
Nemalé rozdíly panují i mezi jednotlivými kraji. Zatímco nad celostátní průměr se vyhouply pouze mzdy v Praze a této hodnotě se téměř přiblížily příjmy obyvatel Středočeského kraje, Karlovarský kraj zaostával za celostátním průměrem o čtyři tisícovky a za Prahou dokonce o více než dvanáct tisíc korun!
Teď však přijde to zásadní, a sice co stálo za růstem mezd, který za poslední rok statistici spočítali nominálně v průměru na 1414 korun. Že by v Česku byli tak štědří zaměstnavatelé? Samozřejmě, že někteří ano, ale ve většině podniků byl nárůst výplat podstatně skromnější. A nedělejme si iluze, je tu řada firem, v nichž se nepřidávala ani koruna. Co tedy tlačilo růst mezd vzhůru?
Při pohledu na statistické číslo je především potřeba připomenout, že od listopadu loňského roku vzrostly o 4 procenta mzdy státním zaměstnancům a od nového roku vzrostla o 1100 korun základní sazba minimální mzdy na 11 tisíc korun.
Nicméně když se zvýší tato základní sazba, úměrně tomu (o nějakých 1400 až 2200 korun hrubého měsíčně) se povinně zvyšují minimální mzdy i v dalších sedmi skupinách profesí podle jejich náročnosti. Podtrženo sečteno, na růstu průměrné mzdy v Česku má poměrně značný podíl zvyšování platů nejméně vydělávajících lidí a přilepšení státním zaměstnancům. A ti – jak známo – jsou placeni z daní, které nejprve musí někomu stát sebrat.
Není se pak čemu divit, že největší nárůst mezd (o téměř 12 procenta) zaznamenali zaměstnanci v pohostinství. Ti si však přišli na takřka „nevídaných“ 16 854 korun. Jistě, všichni vědí, že právě číšníci pracují většinou za minimální mzdu a velkou část svých příjmů mají ve spropitném, ale i tak je na tomto čísle patrné, jaká je platová realita v naší zemi. O prodavačkách v supermarketech a dalších snad ani nemá cenu mluvit.
A dovolte ještě poslední sadu čísel. Ta říká, kolik lidem ze mzdy skutečně zůstane. Z průměrné hrubé mzdy 27 889 korun zůstalo bezdětnému zaměstnanci po odečtení záloh na pojistné a daně z příjmu 21 281 korun čistého. Nicméně celkové mzdové náklady zaměstnavatele na tohoto pracovníka činily 37 371 korun. Podtrženo sečteno, stát si na daních a pojistném sebral 16 090 korun, tedy nějakých 43 procent veškerých nákladů, které zaměstnavatel na svého zaměstnance vynaložil. Tato čísla je potřeba znát, aby člověk byl poněkud v obraze až na něj během léta začnou politici jednotlivých stran valit své programové kejkle a fantazírovat například o znovuzavedení daňové progrese.
Číslo znázorňující průměrnou mzdu v Česku stojí za pozornost a hlubší zamyšlení. Od listopadu 1989 už uteklo skoro 28 let a Češi si vydělávají zhruba čtvrtinu (tedy pokud si alespoň sáhnou na průměr) toho co mají jejich sousedé v Německu nebo Rakousku. Zároveň je více než zjevné, že Češi svými příjmy své západní krajany vůbec nedohánějí. Za poslední léta se tu vystřídali politici zleva zprava s různými recepty jak dohnat západ. Z jejich slibů zůstaly jen studie a nezměnilo se nic.
Česká ekonomika v posledních letech opět slušně roste, ale zdejší lidé z toho nemají tolik, co by si zasloužili. Místo toho ročně odteče téměř 300 miliard korun na dividendách do ciziny. Co to o nás vypovídá, ať si každý dosadí sám. Zároveň si též může tipnout, co se na jeho výplatnici změní, až se ekonomika ve svém cyklu zhoupne, začne stagnovat nebo upadne do recese.
