V ČSSD řádí blouznivci: Volby v Británii prý fakticky vyhráli labouristé. Jenže vládu sestavit nemohou
Česká sociální demokracie se zalyká štěstí nad výsledkem, kterého ve čtvrtečních britských volbách dosáhl šéf tamních labouristů, neomarxista Jeremy Corbyn. Premiér Bohuslav Sobotka napsal, že „faktickým vítězem voleb je on“. A přidali se i šéf sněmovny Jan Hamáček, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek či socialistický ministr pro legislativu Jan Chojka. Ovšem čísla hovoří o něčem jiném. ČSSD pouze blouzní, protože je sama ve velkých předvolebních nesnázích. Corbyn vládnout nemůže, vládu sestaví opět vůdkyně konzervativců Theresa Mayová.
Jistě, Mayové velmi riskantní krok s vyhlášením předčasných voleb nevyšel, protože proti předpovědím a průzkumům konzervativci ztratili oproti minulým volbám 13 křesel a nemají v Dolní sněmovně, která má 650 členů, většinu. Stejně nesmyslně slíbil předtím rychlé vypsání referenda o Brexitu její předchůdce David Cameron a svět i Evropa pak byly šokováni tím, že Britové odhlasovali odchod z Evropské unie. Jenže když se podíváme na politický vývoj ve Velké Británii z dlouhodobějšího hlediska, není posílení Corbyna a jeho labouristů ničím překvapivým a už vůbec to není žádné vítězství. Jen se stav vrátil tam, kde už byl mnohokrát. Ke dvěma jednoznačně silným velkým stranám a k oslabení menších politických seskupení.
Navíc britský politický a parlamentní systém nefunguje tak, jak to vidí ČSSD. Vládnout bude i tentokrát vítěz, ale teď s podporou severoirské Demokratické unionistické strany. Corbyn sice uspěl daleko víc, než se počítalo, ale vládnout nemůže. Nemá na to dostatečný počet křesel a nedal by dohromady většinu ani s jinými stranami. Faktický vítěz se jmenuje Theresa Mayová, i když je slabší. Pokud se její vládě dařit nebude, budou možná následovat další předčasné volby, jak je to na ostrovech zvykem. S tím nikdo v Británii problém mít nebude.
Čeští socialisté se radují zejména z toho, že Jeremy Corbyn slíbil všem všechno – levnější zdravotnictví, levnější školy, větší zásahy státu do života společnosti. V tom by ho ČSSD chtěla napodobit. Zkusit to může, je ale otázkou, zda je na rozhádanou sociální demokracii u nás dostatečně velký počet voličů zvědavý. Nic tomu nenasvědčuje. Dá se ale očekávat, že zdecimovaný Sobotka a jeho soudruzi vytáhnout teď do boje s hesly, která budou připomínat spíše program komunistů. Stejně jako v případě Mayové, to bude velmi riskantní sázka.
V Británii se podobně jako po Brexitu hovoří zejména o tom, že nový parlament bude mít za zády „hluboce rozdělený a polarizovaný národ“. Po Brexitu se tvrdilo, že proti sobě šla zejména města (proti vystoupení z EU) a venkov (ten odchod podpořil). Teď je to pro změnu údajně boj mezi „mladými a starými“. Ti první kvůli slibům více podpořili Corbyna a jeho labouristy. Co to bude příště? Souboj mezi „tlustými a hubenými“?
V Česku je ale situace jiná, ČSSD se z posílení labouristů raduje marně.
U nás neprobíhá zásadní boj mezi levicí i pravicí, ale mezi Andrejem Babišem a ostatními. Hnutí ANO je strana vůdcovského typu se zcela nejasným ideologickým zaměřením. Bere, kde se dá. Babiše nezajímá ani pravice, ani levice, zajímá ho pouze on sám. Pokud to česká sociální demokracie nechápe, nedopadne dobře.
Vzhledem k tomu, že Theresa Mayová a severoirští unionisté mají v Dolní sněmovně dohromady 328 křesel, vládnout mohou, ale bude to skutečně složité. Jenže „faktický vítěz“ Corbyn získal pouze 262 míst a ani kdyby se spojil se Skotskou národní stranou (35 křesel) a liberálními demokraty (12 míst), tak k moci teď nesměřuje.
ČSSD přesto kvůli své vlastní slabosti vsadila v souvislosti s britskými volbami na blouznění. Vlastně nic nového. Andrej Babiš tak může být pořád v klidu.
