Pohřby Česko neumí. Byli jsme opět trapní při rozloučení s německým kancléřem Kohlem
Za vrchol trapnosti byla v prosinci 2013 považována diskuse tehdejšího premiéra Jiřího Rusnoka, který za pomoci vulgárních slov rozebíral se svými ministry, jak se nikomu nechce na pohřeb legendárního jihoafrického vůdce Nelsona Mandely. V sobotu byla ve Štrasburku „evropská“ rozlučka s dlouholetým německým kancléřem Helmutem Kohlem a Česká republika to opět nezvládla. Zachovali jsme se trapně.
Helmut Kohl (německým kancléřem byl v letech 1982 až 1998) naprosto zásadním způsobem přispěl po naší listopadové revoluci k tomu, aby se vztahy Čechů a Němců zlepšily do podoby, kterou jsme z historie neznali. Taky je podepsán pod zcela zásadní Česko-německou deklarací z roku 1997, která měla urovnat vzájemné křivdy minulosti.
Přesto na rozdíl od mnoha dalších států Kohl nestál české vládě a naší politické scéně za to, aby se s ním rozloučila na důstojnější úrovni. Opět jsme v tomto směru selhali. Jen abychom se nedivili, až nám to při některých příležitostech někdo vrátí.
Na sobotní akci ve Štrasburku zastupoval Českou republiku 1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec. Nic proti Brabcovi samotnému, svůj úřad zvládá poměrně dobře, ale není to člověk, který nás měl zastupovat ve Štrasburku. Mělo se mířit výš, daleko výš.
Na rozloučení s Helmutem Kohlem měl jet buď premiér Bohuslav Sobotka, prezident Miloš Zeman či Kohlův někdejší partner, Václav Klaus. Vždyť o akci ve Štrasburku se vědělo skoro dva týdny předem.
Sobotka byl na návštěvě Japonska, ale z té odletěl domů v pátek v 10 hodin našeho času. Akce ve Štrasburku začínala v sobotu v 11 hodin dopoledne. Kdyby chtěl, stihl by to. Prezident Zeman je na dovolené a zřejmě ho to nenapadlo, i když Kohla po jeho smrti označil za „silnou politickou osobnost, která se zasloužila o sjednocení Německa a byla významným hybatelem evropského projektu“.
V úvahu by přicházel i exprezident Václav Klaus. Ten sice kritizoval Kohla za podporu zavedení eura, ale také k němu podotkl, že „byl vždy svůj. Nebylo snadné ho ovlivnit, své názory dokázal po dlouhá desetiletí v evropské a světové politice prosazovat… Měl jsem ho rád“. Požádala ale vláda Klause, zda by nás nezastoupil ve Štrasburku? Když se podíváme, kdo se tam všechno objevil, byla by to naprosto důstojná volba.
Na rozloučení s Kohlem byli v sobotu kromě mnoha německých politiků například také prezidenti Emmanuel Macron (Francie), Andrzej Duda (Polsko), Alexander Van der Bellen (Rakousko) či Petro Porošenko (Ukrajina). Dále premiéři Viktor Orbán (Maďarsko), Benjamin Netanyahu (Izrael), Mark Rutte (Nizozemsko), Theresa Mayová (Velká Británie), Stefan Löfven (Švédsko), Charles Michel (Belgie) a Juha Sipilä (Finsko).
Dostavil se také někdejší španělský král Juan Carlos, bývalí premiéři Jose Maria Aznar (Španělsko), Silvio Berlusconi (Itálie), Jean Chrétien (Kanada). I exprezidenti Bill Clinton (USA), Rudolf Schuster (Slovensko), Nicolas Sarkozy (Francie) nebo B. J. Habibie (Indonésie).
Helmut Kohl patřil společně s Margaret Thatcherovou, Michailem Gorbačovem, Borisem Jelcinem, papežem Janem Pavlem II., George Bushem starším, či Billem Clintonem, k velmi významným státníkům 90. let minulého století, kteří ovlivnili i porevoluční Československo a následně Českou republiku.
Česko mělo proto vyslat na rozlučku s ním delegaci na nejvyšší úrovni. Takhle jsme opět skončili v slabém proudu evropské politiky. Skutečně chceme někdy něco ovlivňovat?
Pro připomenutí přikládám trapnou diskusi expremiéra Rusnoka, ministra obrany Picka a ministra financí Fischera, kterou zaznamenaly mikrofony na jednání Poslanecké sněmovny 6. prosince 2013 po smrti Nelsona Mandely o jeho státním pohřbu:
Rusnok: Ty vole, teď eště zase zemřel Mandela.
Picek: Ty vole, kdo tam pojede?
Rusnok: Já doufám, že prezident. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel jet!
Picek: Voni to dělaj tak do těch deseti dnů vobyčejně.
Rusnok: Čtrnáctýho v sobotu to je. To je, jak máme tu večeři. Teď já mám ještě ňákej voběd, pak máme večeři. Takže já, vole, sem ve strachu, jestli nebudu muset ještě jet tam. Vůbec se mi tam nechce! Vůbec. Pak mám devatenáctýho zase Brusel. A ty vole, já nevim, dyť eště to je dálka jako prase. Bych tam musel ňákou linkou nebo něčim.
Picek: Néé, speciálem.
Rusnok: Ty vole, kdo to zaplatí?
Picek: Já to zaplatim.
Rusnok: Tak rozpočet to letos zvládne... No hrozný, hele, já doufám, že Miloš je nažhavenej, že chce někam jet a že pojede. Voni mu určitě budou řikat doktoři, ať tam nejede.
Picek: Prosim tě, můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla?
Rusnok: Já nevim.
Picek: Dyť von má problémy se schodama.
Fischer: To je úplná blbost, eště tam bude ňákej průser, čoveče.
Rusnok: No tak asi nepoletí, tak je to v prdeli.
Na záznam rozhovoru se podívejte na videu:
