Část médií i veřejnosti je mírná k řádění levicových gangsterů, které vidíme v Hamburku. To je ta svoboda?
Opakuje se to léta a diskuse je pořád stejná. Když se někde shromáždí extremisté pravicoví, tak policie zasahuje se vší silou, média „nácky“ rozcupují, ozývají se varující slova před fašismem. Budiž, extrém vždy zůstane extrémem. Ovšem když jako zběsilí řádí levicoví radikálové, jako v posledních dnech proti summitu G20 v německém Hamburku, tak se diskuse vede jinak – prý je to projev svobody. A kopnout si do kapitalismu a křičet, že Trump je idiot, to se nosí. Proč ale přetrvává ta podivná náklonnost části médií a veřejnosti k naprosto nepřijatelnému řádění levičáků?
Takzvaný alternativní svět – ekologický, feministický, multikulturní, politicko-korektní – ze své podstaty tíhne k levici. Alternativní svět posledních desetiletí také dobře zná své nepřítele. Je to „zločinný“ kapitalismus, údajně nepřijatelná organizace jménem NATO, nenasytné banky, nadnárodní firmy, nejrůznější řetězce, většina politiků.
Naprosto paradoxní je, že většina alternativců v tomto „odporném“ světě poměrně dobře přežívá. Když mají problém, natahují ruce ke kapitalistickému státu, ať pomůže. Kdyby zažily mladší generace na Západě skutečný komunismus se všemi jeho restrikcemi (tak, jak se to bohužel stalo několika stále žijícím generacím ve východní části Evropy), některé bludy, jež šíří o kapitalismu, by je rychle přešly. Ostatně Evropa je jeden velký sociální stát, který je dnes pouze hybridním kapitalismem.
Levičáci i své řádění v Hamburku proto maskují revolučními hesly, výzvami po spravedlivější společnosti. Je to podobná rétorika, jakou používaly kdysi teroristické organizace Rudé brigády v Itálii či Frakce Rudé armády v Německu. Je to rétorika extrémistická.
To, že někteří z demonstrantů rabují obchody, zapalují auta (v Hamburku i vozy zjevně patřící rodinám s průměrným platem), ničí veřejný majetek a vyvolávají střety s policií, je prý důkazem svobody slova, svobody projevu a pro demokracii je to údajně „zdravé“. I takové nesmysly slyšíme, vidíme a čteme.
Diskuse se většinově v médiích a na sociálních sítích nevede o tom, že levicoví gangsteři se prostě chtěli v ulicích Hamburku poprat, ale že policie je mohla provokovat a oni chudáčci se jen bránili.
Jistě, demonstrace a svobodné vyjádření názoru jsou výsostným právem občanů demokratických zemí. Takových poklidných protestujících, kteří jen říkali svůj názor, byla podle všeho většina i v Hamburku. Problém je ale v tom, že ti pokojní demonstranti nijak rázně neodsuzují levicové radikály.
Je to stejné, jako když muslimové, kteří odmítají terorismus, často útoky islámských hrdlořezů na Západě neodsoudí. Pro ně je totiž samotný Západ také zlo.
Varující je, že Západ se některým projevům extremismu neumí vůbec bránit. Jsme příliš benevolentní k radikálům a oháníme se u toho všichni svobodou. Kdyby německá policie hned po prvních střetech v Hamburku členy levicových gangů (dávno je zná) pochytala a na pár dní zadržela, byl by klid. Jenže to si nikdo nedovolí, to by bylo proti té naší svobodě a demokracii. Musíme si počkat, až auta hoří a obchody jsou rabovány. Musíme počkat, až jsou ranění, až nastane chaos a panika. Pak se začne něco dít. Jen naoko a na chvíli.
Řádění levičáků v Hamburku zůstane zaznamenáno na fotografiích a videích. A bude se neustále opakovat na jiných místech, protože žijí v tom „hnusném kapitalismu“ a na „odporném Západě“, který jim zajišťuje svobodu pro jejich rejdy.
Svoboda se musí bránit. Ale nejenom proti islámskému fundamentalismu, či proti provokacím Vladimira Putina. Stejné je to i s extremismem pravicovým a levicovým. S tím druhým si ale demokratické země zjevně poradit neumějí. Mám spíše podezření, že ani nechtějí.
