České justiční špičky by si měly zamést před vlastním prahem
Špičky české justice se připojily k tažení proti reformě soudnictví, kterou prosazuje současná polská politická reprezentace. Podle petentů se jedná o likvidaci jakékoli zbývající nezávislosti polských soudů, podřízení soudního systému pod plnou politickou kontrolu vlády a navození stavu, kdy soudci budou jen sloužit politikům.
Reforma justičního systému spočívá ve změně složení polské Národní soudcovské rady, která je odpovědná za chod justice a mimo jiné jmenuje soudce obecných soudů. I po senátem schválené změně bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice. O jakékoli soudcovské samosprávě si totiž mohou čeští soudci nechat jenom zdát.
Ministr spravedlnosti České republiky navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident. Ministr rovněž jmenuje soudní funkcionáře, tedy předsedy obecných soudů, pouze předsedy Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu jmenuje prezident republiky. Zároveň ministr spravedlnosti přiděluje soudce k jednotlivým soudům, i vyšším, takže politickým rozhodnutím nahrazuje kariérní řád. Těžko si lze představit více korupční nátlak na soudce, než to, má-li v rukou ministr budoucnost jednotlivých soudců. Jedině soudce Nejvyššího soudu jmenuje se souhlasem jeho předsedy.
Kromě ústavních soudců, které na návrh hlavy státu schvaluje Senát, v celém procesu není ani sebemenší prostor pro ingerenci legislativy, respektive justičních orgánů soudcovské samosprávy. O soudcovské samosprávě se u nás sice toho hodně namluvilo, ale skutek utek.
Je drzostí Roberta Pelikána coby současného ministra spravedlnosti, který pro soudcovskou samosprávu nehnul prstem, že nasazuje psí hlavu polské vládě, která se pouze snaží dosavadní model modifikovat. Nemluvě o tom, že ministr spravedlnosti má zároveň i palec na personálním a materiálním zabezpečení jednotlivých soudů, a vzhledem k tomu, že stát je často jednou stranou sporu, lze si nechat o nějaké nezávislosti soudní moci jenom zdát.
Jedinou vadou na kráse polské justiční reformy je způsob odvolání soudců Nejvyššího soudu. U nás může být soudce odvolán pouze na základě kárného řízení. Ale opět – kárnými žalobci jsou vedle soudních funkcionářů rovněž prezident, ombudsman a ministr spravedlnosti. Už sama hrozba kárného řízení, které má v rukou exekutiva, znedůvěryhodňuje deklarovanou obavu o stav u sousedů. Představitelé tuzemské justice by si proto raději měli zamést před vlastním prahem, než začnou mistrovat naše sousedy.
Autor je redaktorem webu Česká justice
