Ekonom Vladimír Pikora: Česko zase zaspává šanci. Mohli jsme být lithiovou velmocí, ale nejsme...
Už už se zdálo, že dieselgate je sice neblaze proslulá, nicméně přeci jen stará kauza, která jak náhle začala, tak náhle taky skončila. Jenomže to by v tom byl čert, aby Evropská unie nerozmázla kauzu, jejíž podstatou byla snaha obejít evropskou regulaci. Automobilky si tím proti sobě Evropskou komisi slušně poštvaly. A tak nebylo divu, že Komise se přímo tetelila, až na ně najde nový bič. A pořádné sousto potravy nedávno našla. Jmenuje se údajné kartelové dohody. Konkrétně mělo jít o dohody na cenách komponentů a o výběru jejich dodavatelů.
Právě díky údajnému kartelu je v poslední době znovu hodně slyšet o české eurokomisařce Věře Jourové. Kvůli novému skandálu začala prosazovat možnost kolektivních žalob spotřebitelů, kteří si koupili „závadné“ auto „postižené“ tím, že „možná“ bylo předražené. Ačkoliv ve skandálu je namočeno víc automobilek, zdá se, že epicentrum nejspíš znovu leží ve stejném místě, v jakém propukla dieselgate, totiž u Volkswagenu.
První aféru dieselgate automobilky ještě celkem hravě ustály. Na prodejích Volkswagenu se prakticky nepoznala. Jak stejné automobilky ustojí kauzu další, je zatím nejisté. Prozatím jim hrozí vysoké pokuty. A co je pro ně možná ještě horší, prudce letí dolů ceny jejich akcií. Hodnota akcií Volkswagenu se za pouhé dva dny propadla o 3,89 miliard eur.
Popravdě pochybuji, že tahle kauza by mohla přízeň spotřebitelů zničit. Když byli spotřebitelé ochotni kupovat údajně předražená auta, nedává moc smysl, aby přestali kupovat stejná auta poté, co je represe evropských orgánů donutí zlevnit. Odtud tedy vítr, který by měl zlobivé automobilky zničit, nefouká. A přesto to neznamená, že by se kauza měla úplně vypařit. Naopak. Jde podle mého soudu o další hřebíček do rakve automobilismu takového střihu, jaký známe dnes.
Celý automobilový průmysl musíme vnímat z většího nadhledu. Musíme si uvědomit, že tlak politiků na výrobce aut je enormní. Na jedné straně jsou automobilky opěvovány jako jedny z nosných podniků zajištujících prosperitu dané země. Česká republika se svou Škodovkou či Slovensko se sérií svých automobilek o tom něco vědí. Na straně druhé stejní politici dělají vše pro to, aby automobilky co nejvíc poškodili.
Navštivte jedinečnou výstavu Auta na náplavce >>>
Kauza dieselgate je vlastně symbolická. Nikdo neříká, že podvody automobilek byly morálně správné; ale současně nemůžeme nevidět, kde k nim vznikla motivace. „Zelený“ tlak na automobilky byl tak enormní, že si podvody při výrobě prostě vynutil. A pokračuje to frontálním tažením proti benzínovým a naftovým motorům na celém kontinentu. Velká Británie od roku 2040 zakáže prodej benzínových a naftových aut. A už dnes se množí města, která zakazují vjezd spalovacích motorů do centra.
Ačkoliv momentálně mezi sebou soupeří o budoucí nadvládu dvě technologie, totiž klasické elektromobily a vodíková technologie, politici mlčky předpokládají, že elektromobily vyhrají. A Brusel žádá, aby nové a rekonstruované domy dostaly stavební povolení jedině v případě, že budou připraveny na instalaci dobíječek elektromobilů. Nepřekvapí tedy v tomto kontextu, že Srbsko mohutně slaví svou dohodu s britsko-australským těžařským gigantem Rio Tinto o urychlení těžby lithia. Srbsko by se tak mohlo stát lithiovou velmocí. Lithium se přitom zdá být novodobou ropou. Je totiž klíčové pro výrobu baterií do elektromobilů.
Zkrátka když to tak vezmeme kolem a kolem, automobilový průmysl prochází naprosto klíčovým dějinným obdobím. Jeho fungování se od podlahy mění. A aktuální kauzy tyhle změny jen urychlují. A zatím my Česku…
I my v Česku bychom mohli být lithiovou velmocí. Pod českým Cínovcem jsou údajně ohromné zásoby. Některé zdroje odhadují až 6 % všech zásob na planetě a mělo by jít o páté nebo šesté největší světové naleziště. A těžba? Zatím v nedohlednu. Pravda, možná jste zaznamenali v tisku jisté zmínky o aktivitě kolem Cínovce. Ale nenechte se zmást, jednalo se o „těžbu“ či spíš paběrkování z takzvaných odkališť. Plnohodnotná těžba je ještě velmi daleko a tím hlavním, co jí zatím brání, je neexistence tzv. EIA, tedy studie dopadů na životní prostředí.
Jak znám rychlost českého úředníka, tak nějak tuším, že povolení k těžbě bude na světě zhruba v době, kdy lithium do baterií bude překonané a nahrazené zcela novou technologií. Vrhnout se na jeho těžbu bude asi jako začít dnes s pompou těžit na novém nalezišti ropy – když spalovací motory už končí a cena ropy padá.
V letošním roce by na dopravní projekty v Česku mělo směřovat více než 80 miliard korun a měly by být otevřeny celkem čtyři kompletně nové úseky dálnic. Hezké. Až na to, že už v okamžiku jejich stavby jsou tyto dálnice zastaralé. Dálnice budoucnosti se totiž jmenuje elektrodálnice. Přitom ministerstvo dopravy zatím nepočítá ani s jediným kilometrem elektrodálnice.
Tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že jsme zase jednou kompletně zaspali svou ekonomickou šanci.
