Vladimír Pikora: Řetězec odstranil z regálů španělská rajčata aneb Jak vyrobit rasistu snadno a rychle
Tak jsem se dočetl, že prý v Evropě roste xenofobie. No jasně, to tedy znamená, že s tím musíme něco dělat, no ne? Je tedy jistě záslužné, že ti, kdo nám prodávají potraviny, mají o naše xenofobní myšlenky péči a vychovávají nás, abychom byli orientováni správně.
Počkejte – vám se na tom snad něco nezdá? Že jste si žádné xenofobie nevšimli, snad jen nějakého odporu proti povinnému přerozdělování imigrantů, alternativně odporu vůči zneužívání evropského sociálního systému ekonomickými imigranty? A že vám připadá zvláštní, že by zrovna prodejce potravin měl mít péči o vaše názory na imigraci? Tak to se proberte, nacházíte se v Evropě roku 2017.
Největší německý maloobchodní supermarket Edeka (jeho obchodní podíl na německém trhu je 26 procent) totiž došel k názoru, že si na (údajné) xenofobii pohoní svůj marketing.
A tak jednoho dne překvapení zákazníci supermarketu Edeka v Hamburku našli v některých regálech místo zahraničního zboží prázdné místo a na něm slogan, jenž je upozorňoval, že bez zboží z dovozu je to velká nuda.
Musím smeknout. Z pohledu marketingového umění je to vskutku zářez, který by se mohl směle ucházet o místo v učebnicích. Koneckonců, je přece jedno, jestli zákazníci řetězce opravdu rasisté jsou, či nejsou; podstatné z pohledu marketéra je, že o takovém tématu se zcela jistě v médiích psát bude, a tak bude o skloňování jména Edeka ve všech pádech bohatě postaráno. Potud se kampaň vážně vydařila, jelikož o hamburském obchodě jsme se mohli dočíst až v Uherském Hradišti. Tomu říkám slušný marketingový dosah. Má to ale jeden háček.
Z regálů totiž zmizela kupříkladu španělská rajčata, exotické ovoce anebo řecké sýry. Ve vší úctě k píárové agentuře, jež tuhle akci vymyslela – nejsem si tak docela jist, jestli náhodou hamburští soudruzi neudělali malou chybku. Já si totiž nevšiml, že by protiimigrační hlasy byly namířeny proti Španělům nebo Řekům. Také by mě docela zajímalo, kolik zboží z Afghánistánu, ze Sýrie, z Maroka či ze Somálska v regálech chybělo; bohužel to nemohu ověřit, protože osobně jsem v Hamburku nebyl a agenturní zprávy o tom decentně pomlčely.
Ovšem jelikož znám nějaké ty makroekonomické statistiky o těchto zemích, předpokládám, že moc zboží to asi nebylo, jelikož jejich export, abych tak eufemisticky řekl, stojí za starou bačkoru. Například Afghánistán coby 151. největší ekonomika světa v roce 2015 vyvezl zboží v hodnotě 865 miliónu dolarů – a současně dovezl zboží za 7,63 miliardy dolarů.
Ale nechci Edece křivdit, dost možná nějaký ten balíček sušených datlí z Maroka a vydělaná ovčí kůže z Afghánistánu na svém obvyklém místě chyběly. Stejně mi ale není tak docela jasné, jak přesně to tvůrci kampaně s tou podporou diverzity mysleli: To jako že když mám rád míchaná slepičí vajíčka, měl bych si nastěhovat slepici do kuchyně a dělit se s ní o svou večeři, abych nebyl slepicofobní? Když mám rád kubánské doutníky, mám si k sobě pozvat dvě Kubánky a podělit se s nimi o ložnici, abych nebyl rasistický? (Mně by to nevadilo, ale manželce asi jo!) A když si chci koupit španělská rajčata, mám souhlasit s tím, že nám Německo na základě kvót pošle pár Afghánců, abychom se s nimi dělili o náš sociální systém a nebyli xenofobní?
Když maloobchodní řetězec odstraní ze svého regálu řecký sýr, uklidní to německé ženy, aby se nebály násilností…? Není náhodou obchod s cizí zemí něco jiného než pozvat si a hostit cizince?
Tak se mi zdá, že si buď sedím na vedení já, nebo německý řetězec. Někdo z nás ale určitě. A ještě jednu věc vím určitě. Čím víc se tlačí na pilu, tím dřív a víc se pila kousne. Takže čím víc bude údajně nesnášenlivá veřejnost masírována propagandou, která jí bude rasistické postoje podsouvat, tím dřív a víc se vzbouří a rasismus se v ní skutečně probudí.
