Svatováclavská pouť: Jsme pořád jen primitivní divoši
Nebojte se, nepřidávám se k davům sluníčkářů plivajících na český národ. Výrok, že jsme divoši, platí pro všechny obyvatele Evropy, i pro Švýcary a Němce. Naše civilizační slupka je tenoučká jak vaječná skořápka a pod ní stále dřímají primitivní rituály.
Svatováclavská pouť je oslavou a nejvyšším rituálem české státnosti. Přesto - či snad právě proto - v jejím průběhu nalezneme tak primitivní a divošské prvky, jaké není zvykem u civilizovaného evropského národa s křesťanskou tradicí předpokládat. Přesto zde jsou, a my je - beze studu a s hrdostí - provozujeme, aniž bychom si uvědomili, že se chováme jako kanibalští barbaři.
Připomenu v tomto kontextu smutný osud Velkých Nambů, kmene z ostrova Malekula. Jejich státnost nebyla tak komplikovaná jako naše, ale nebyli to rozhodně žádní neandrtálci. Už to nebyli lovci a sběrači. Velcí Nambové byli zemědělská kultura, uměli pěstovat zeleninu a další kulturní rostliny, slepice, a svůj jídelníček doplňovali uloveným masem dvojím způsobem. Buď v džungli kolem jejich vesnice, často chráněné bambusovými prolézacími branami, kterými se blbě prolézá s lukem a šípy v ruce, před nepřáteli, lovili zvířata. Anebo pořádali lovecké výpravy a lovily příslušníky dalších kmenů, jejichž mrtvoly si poté donášeli domů a tam z nich připravovali chutné pokrmy. Když nějaký význačný Velký Namba zemřel, byl pohřben pod podlahou své chýše v poloze vestoje a tam, kde měl hlavu, vyčníval z podlahy malý hrbolek indikující, že vespodu je tatínek.
Kmen jsme za značných obětí (sežrali šest misionářů) civilizovali a dovedli ke křesťanství. Ona civilizovanost spočívá v tom, že jsme je odnaučili kanibalismu i pohřbívání mrtvých pod podlahou, a christianizace proběhla tou formou, že jsme je naučili nosit kalhoty. Ale pohřbívání předků doma, či dokonce uchovávání mrtvých předků vyuzených vsedě v chatrči jako součásti každodenního života, jsme museli my pokročilí křesťané odnaučit celou řadu nízkých kultur na Nové Guinei i jinde po světě.
Když se ale zamyslíme nad Svatováclavskou poutí, zjistíme, že jsme od Velkých Nambů jen kousíček, rituální kanibalismus provozují věřící pravidelně, a jako symbol české státnosti máme mrtvolu. Já vím, že takto řečeno to zní fakt blbě - ale ve středu večer skutečně převezli lebku svatého Václava z Prahy do Boleslavi, a na oslavu české státnosti se pak na Svatováclavské pouti budou před tím kouskem mrtvoly předka klanět tisíce věřících. A ti, kteří při tom půjdou po mši k přijímání, ještě navíc pojedí tělo Kristovo. Sice jsou to oplatky, které v tělo Páně proměnil rituálně farář, ale dech kanibalismu v tom rituálu nesporně je.
Takže děkuji církvi, že nám právě na den naší státnosti připomíná, že jsme jen krůček od necivilizovaných kanibalů jako Velcí Nambové.
