Cukr, bič a máslo aneb Zregulovat, zdotovat... rozpustit!
Radujme se, veselme se. Evropská unie zrušila po několika desítkách let kvóty na produkci cukru. Když naše země před lety přistoupila na řízené evropské hospodářství, přežilo z několika desítek cukrovarů pouhých sedm. I ty ovšem cukr produkovaly a stále produkují, byť pod bičem evropského byrokrata, ve velkém, neb v Evropě je – samozřejmě kvůli kvótám na cukr – cukru nedostatek.
Nejsem ekonom ani prognostik, abych odhadoval, co se stane po uvolnění trhu s cukrem, ale tipoval bych, že za normálních tržních okolností by zlevnil, protože ho bude více než dosud. Což by mohlo mít příznivý vliv i na ceny odvozených výrobků – čokolád, zmrzlin, cukrovinek, limonád a bůhví, do čeho všeho se cukr ještě přidává.
Jenže v normálních tržních podmínkách bohužel nežijeme, a i když je v módě nasazovat Václavu Klausovi psí hlavu za „jeho“ politiku neviditelné ruky trhu, nikdy jsme ani nežili. Proto se nedá čekat, že by se cukr začal chovat nějak normálně tržně, prodává se totiž v celkově pokřiveném prostředí. Může se stát, že rozšíření pěstování cukrové řepy a nadprodukce cukru zasáhnou nepříznivě do nějakého jiného zemědělského odvětví, to si začne stěžovat, dostane dotace, cukru se začne dařit zase o něco hůře a bude dotován zase on.
Případně nějací výživoví fanatici na základě nějaké vědecké studie objeví, že po cukru se tloustne, prolobbují v Bruselu dramatické zvýšení spotřebních daní na něj a i těch našich zbylých sedm cukrovarů se nakonec otřese v základech. A producenti cukru z třtiny se budou nad hloupostí Evropanů popadat za břicha.
Kdo si myslí, že maluju cukrového čerta na zeď, připomínám příběh jiné základní potraviny: Když před několika lety došlo v důsledku nadprodukce k prudkému poklesu ceny mléka, diamantové zemědělské mozky v Bruselu vymyslely dotace na likvidaci krav, aby se situace na trhu tak nějak stabilizovala a zemědělci na výrobu mléka nedopláceli. A stalo se co? Zemědělci samozřejmě dotace zinkasovali, stáda skotu vybili, prodali je na maso a… másla je tak málo, že pokud je nějaký řetězec zlevní pod padesát korun za čtvrt kila, perou se o ně Češi jako kdysi o mandarínky a banány v prosinci před Vánoci.
A ti, kteří si povýšeně a pošetile myslí, že regulací, kvótami a dotacemi zavedou spotřební ráj na zemi, že, Bohuslave Sobotko, najednou propadají před volbami panice a posílají úřednická a kontrolorská komanda na prodejce, jestli na másle nevydělávají více, než dovolují slušné obchodní mravy.
Řešení? Pro nás neregulovaný cukr, máslo a všechno ostatní. A pro ně neregulovaný bič a hnát je od moci nejdále, co to jde.
Text vyšel také jako editorial nového tištěného Reflexu, který je v prodeji od čtvrtka 5. října.
