Už je to tady, Piráti se perou mezi sebou!
Čisté češtství zaburácelo i stranou, která se proti tomu čistému čecháčkovství vyprofilovala. Strana alternativců, strana mladých, strana vzdoru - prostě Piráti. Už měsíc poté, co se dostali do Parlamentu se hádají jako tradiční demokratické strany, proti kterým vystupují.
Hospodářské noviny přinesly zprávu, na kterou jsem čekal celý měsíc od voleb. Zprávu o vnitřní krizi Pirátů. Mládenci mi udělali opravdovou radost, že nezklamali a vjeli si vzájemně do dredů už první měsíc poté, co se z plamenné mimoparlamentní opozice stali parlamentními politiky.
Jádro pudla, rozuměj sporu, je jednoduché. Místopředseda strany a šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek se dostal do palby kritiky řadových členů. Dle mého soudu zcela bizarně. Nejprve to začalo tím, že díky úspěšné stížnosti ODS a přezkumu voleb ve středočeském kraji přišlo do módy podávat stížnosti na volby. I podali ji i Piráti. Stížnost ovšem nepodepisuje celé předsednictvo Pirátů. A týká se voleb v celé republice. Proto osmého listopadu tři jiní členové pirátského předsednictva - Ivan Bartoš, Mikuláš Peksa a Jakub Michálek, svolají mimořádnou schůzi a stížnosti z Nejvyššího správního soudu stáhnou. Ovšem neřeknou o tom členům. Věc ale samozřejmě velmi brzy praskne, a členové Pirátů jsou v šoku, že vedení jejich transparentní strany jedná tak netransparentně, a v podstatě podniká zásadní kroky za zády svých voličů. Jeden z členů pak navrhl odvolání místopředsedy Michálka, a o tomto víkendu se bude v rámci strany elektronicky hlasovat, zda ho z funkce vykopnou, nebo nikoliv.
Přiznávám se k jisté škodolibé radosti nad celou causou, a nebudu se nijak tajit přesvědčením, že nemám Piráty rád. Jejich směs levicového progresivismu, přesvědčení o všemocnosti digitálních technologií a rozverné mladistvosti je mi v politice podezřelá. A tak jsem opravdu rád, že už takhle krátce po volbách narazili Piráti na limit vlastních iluzí. Tou iluzí mám na mysli transparentnost v politice - Piráti spolu s panem Šlachtou si zřejmě myslí, že v politice má být všechno otevřené, průhledné a až křišťálově čisté. Střet s reálnou politikou však každému - i Pirátům - ukáže, že v reálné politice se věci upečou v kuloárech a pak vysvětlí novinářům. A že sedmdesát procent dohodnutých politických handlů prostě zveřejňovat nelze, protože by vzájemné kšeftíky politických partají a intriky v nich veřejnost prostě neunesla. Takže dávat si transparentnost politiky do štítu je totéž, jako si napsat na vrata „Jsem naivní idealista“.
Piráti už po prvních týdnech narazili na intriku ve vlastní partaji - stížnost na volby podal jeden z členů vedení bez souhlasu ostatních. A ti ostatní odpověděli jinou intrikou - tu stížnost nechali stáhnout, a neřekli o tom masám. Takže bojovníci za jinou politiku už jsou v úplně stejném morálním marasmu jako ti, proti kterým se nechali zvolit. Tož by si měli změnit heslo z „pusťte nás na ně“ na mnohem trefnější „pustili jste nás mezi ně, tak se nedivte“!
