Nádraží v Pardubicích

Nádraží v Pardubicích Zdroj: profimedia

O čem sním, když náhodou spím: Proč nemá Česko pořádné železnice a silnice jsou hrozné

Viliam Buchert

V roce 2011 se objevily zprávy, že kolem roku 2016 budeme jezdit vlakem z Prahy do Plzně díky novým železničním koridorům za 45 minut. Pohled do jízdního řádu ukazuje, že to byla další velká lež o české dopravní infrastruktuře. Do Plzně dokonce jede vlak z české metropole pomaleji, než před 100 lety. Máme novou vládu, která podle premiéra Andreje Babiše „maká“, chci se ji proto zeptat na několik věcí, o kterých sním, když náhodou spím.

Existuje vůbec nějaká představa, kdy bude dokončena alespoň základní dálniční síť v České republice?

Kdy se svezeme vlakem z Prahy do Brna za méně než hodinu, jak napsal ve své předvolební knize Andrej Babiš? Snít je hezké, ale realita je v tomto směru naprosto odlišná.

Kdy konečně nějaká vláda najde dostatek peněz na opravu silnic druhé a třetí třídy?

Kdy přestanou být některá železniční nádraží ostudou země?

Kdy bude reálně dokončen tolik potřebný vnější silniční okruh Prahy, který tak zásadně ovlivňuje dopravu nejenom v hlavním městě, ale i ve velkém Středočeském kraji?

Kdy vzniknou obchvaty různých měst, které různé vlády slibují desítky let?

Máme se pořád bát jezdit po mostech, z nich jsou tisíce ve špatném a některé dokonce v havarijním stavu?

Pokud jsme skutečně vyspělá civilizovaná země, proč nevede na největší letiště v zemi (Praha – Ruzyň) už dávno metro či rychlovlak?

Proč je i v dalším rozpočtu tak málo peněz na dopravní infrastrukturu? Vždyť vítězné hnutí ANO bylo i součástí předchozí vlády.

Proč nebyly splněny body o budování dopravní infrastruktury z programového prohlášení minulé vlády, když ministrem dopravy byl za hnutí ANO Dan Ťok?

A proč je pan Ťok opět ministrem dopravy v novém kabinetu, když vůbec v ničem nedokázal v případě dopravní infrastruktury hnout se situací ani o píď?

Andrej Babiš je premiérem a prezident mu ve středu jmenoval vládu. Měl by už přestat snít a začít skutečně makat. A přiznat, že na většinu z výše položených otázek neexistuje, bohužel, kloudná odpověď.