Proč vlastně kandidují béčkoví kandidáti?
Ač vyučen psychologem, ani v nejmenším nechápu pohnutky prezidentských kandidátů, kteří do klání vstupují, aniž by měli jednu jedninou šanci či šancičku vůbec postoupit do druhého kola, natož vyhrát. Co vede tyto muže do předem prohrané války, ve které se mohou jenom ztrapnit?
V prezidentských volbách, které se kvapem blíží, je na místě v podstatě jedna jediná otázka - alespoň pro první kolo. A ta otázka zní: Kdo půjde bojovat do kola druhého proti Zemanovi? Kdo se postaví zlomyslnému skřetovi v závěrečném klání o prezidentský úřad? Můžeme se celkem nekonečně hádat o to, jestli to bude Drahoš, Horáček nebo Topolánek. Ale od samého počátku je jasné, že to nebude pan Kulhánek či pan Hilšner. Proč ale ti gentlemani přesto kandidují? Jsem narcista zaměřený na výkon, a proto je pro mne zcela nepochopitelná a nepřijatelná možnost, že by se někdo přihlašoval do prezidentských voleb s tím, aby prohrál. Zúčastnit se prezidentských voleb jako kandidát může skoro každý - ale jaký je zisk z toho, když máte v životopise kaňku značenou „neúspěšný kandidát na Hrad“? Či „prohrál v prezidentských volbách“? Není to spíše trochu nepříjemnost než zisk? Když odpočítáme výše jmenovanou silnou čtyřku, tak mezi zbývajícími kandidáty není nikdo, kdo by měl sebemenší šanci na zvolení. Vyčnívá jediný Petr Hannig - kandidát, kterému nemusí být úplně jasné, že si neškrtne.
Vystoupení tohoto kandidáta, jeho bodrá rozšafnost a výpovědi hodné zvláštní školy, které v kampani předvádí, ukazují, že už možná kvůli stáří nemá úplně realistický pohled na vlastní možnosti. Co ale ti ostatní? Myslí si snad - či někdy myslel, byť jen v koutku duše - Marek Hilšer, Pavel Fischer, Jiří Hynek nebo Vratislav Kulhánek, že mohou být zvoleni prezidentem? Já jsem skálopevně přesvědčen, že nikoliv, protože minimálně pánové Fischer, Hynek a Kulhánek předvedli v minulosti nějaké relevantní výkony. Kulhánek byl špičkový manažer, Fischer politik, Hynek byznysman.
Přesto se nyní postavili do fronty čekajících na potvrzení, že byli v něčem poměrně zásadním neúspěšní. Proč? Proč někdo jako top manažer Kulhánek jde do předem prohraného boje, kde jediné, co může získat, je ostuda? Proč chce nyní diplomat a politik Fischer „ozdobit“ svůj profesní životopis zásadní prohrou? Proč všichni tihle schopní a inteligentní muži jdou do bitvy, kde je jim od začátku souzena prohra? Odpověď neznám.
Ale kandidatura těch pánů mne trochu děsí. Za Zemanem celkem jasně vidím ruskou ruku, za Horáčkem pokus o celoživotní rehabilitaci za léta věnovaná hazardu či u Drahoše intelektuálský probruselský tón. Ale co reprezentují v té volbě pánové jako Kulhánek nebo Hynek? Přesněji - koho reprezentují? Jaké a čí zájmy jdou do toho prohraného zápasu zviditelnit či přihřát? Nevím. Každopádně jejich kandidatura je těžkou iracionalitou po životě plném kvalitních racionálních činů. Lidověji řečeno - po úspěšných životech se jmenovaní pánové zachovali jako magoři. A to ve mně vzbuzuje apriorní podezření.
