Ústavní soud by si neměl hrát na třetí komoru Parlamentu, a to ani pokud je veden dobrými úmysly
Stará právnická anekdota říká, že soudní rozsudky dělíme na dobré, špatné a ty z Brna. Tím se samozřejmě znalému publiku nechce sdělit, že v Brně soudí nějací podivíni, ale s žertovným pomrkáváním se čtenáři napovídá, že je sídlem vrcholných soudních institucí, včetně soudu všech soudů – tedy Ústavního soudu ČR.
Jak známo, ÚS před pár dny zrušil plánovaný „náběh“ třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb (EET). S odloženou platností škrtl i několik dalších ustanovení zákona o evidenci tržeb, týkajících se kupříkladu bezhotovostních plateb a rodných čísel na účtenkách.
ÚS mj. autoritativně pravil, že III. a IV. vlna není sama o sobě protiústavní, ale může začít až po důkladnějším zvážení dopadů a vymezení výjimek přímo v zákoně. Tedy nikoliv pouze v podzákonném (sekundárním) právním předpisu, kterým je vládní nařízení.
Možno shrnout, že k radosti exministra financí Babiše jako celek zákon de facto u ÚS plus minus obstál.
Nechci zde dále komentovat něco, co již bylo okomentováno mnohokrát, ale rád bych se ve své dnešní glose jako právní publicista zamyslel nad jedním opomenutým záhybem šatů, které zde v prosinci 2017 ušil náš „brněnský“ ÚS.
Připomeňme neprávnickému čtenáři, že ústavní článek 87 dává ÚS kompetenci rozhodovat o zrušení zákonů, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. ÚS tak činí na návrh subjektů aktivně k tomu legitimovaných podle zákona o Ústavním soudu. S faktem, že ÚS při kontrole norem rozhoduje na návrh, souvisejí dvě v judikatuře ÚS ustálené zásady. Za a) ÚS je při svém rozhodování vázán petitem návrhu. Za b) navrhovatele tíží tzv. břemeno tvrzení.
V čem je tedy dle autora komentáře problém? Ano, je to soudní aktivismus.
Při důkladném prostudování předmětného nálezu ÚS musíme dojít k závěru, že ÚS zde v některých bodech (rušení § 37 odst. 1 písm. b), kterým se zjednodušeně napsáno zabránilo „náběhu“ zbývajících etap EET), postupoval příliš aktivisticky, vlastně překročil meze poslaneckého návrhu. A tedy sám se stal aktivním hráčem na hřišti, které mu v zásadě nepřísluší. ÚS přistoupil ke zrušení výše zmíněných ustanovení zákona o EET bez patřičné opory v návrhu skupiny poslanců. Tedy de facto o své libovůli, byť možná veden kladnými úmysly.
Jak správně konstatovala ve svém odlišném nesouhlasném stanovisku soudkyně JUDr. Milada Tomková – o § 37 odst. 1 písm. b) a c) se navrhovatel ani v jednom ze svých čtyř podání (a dokonce ani ve svých replikách k vyjádřením účastníků řízení) nezmiňuje. Ani při nejlepší vůli tak nelze dovodit, že by tato ustanovení chtěla vůbec s ohledem na jejich obsah zrušit.
Závěr
Každý by měl v demokratickém právním státě hrát roli, kterou mu naše norma norem, tedy ústava a z ní vycházející zákony, dává. Není možné, aby někdo překračoval své kompetence. Kterak jsem již naznačil výše, ÚS by se neměl oblékat do dresu jakési pomyslné třetí komory Parlamentu.
A neměl by tak činit ani, jestliže je veden bohulibými záměry.
Autor je právník a publicista.
