PussyWalk II: Zeman inspiruje i českou mládež!
Jen málo politiků se ještě za svého života dočká, aby byli ikonograficky zobrazováni a objevovali se v uměleckých dílech mladých autorů. Existuje jen málo mužů, podle jejichž života byla naprogramována počítačová hra. Česká republika má to štěstí, že jeden z takových mužů, skutečně symbolická ikona plná hlubšího významu, stojí v čele země!
Do mailu mi přilétl zvláštní dopis: „Právě vyšla nová česká hra PussyWalk II: Cesta k urně. Volně navazuje na první díl hry, kterou jsme vydali na konci roku 2014 a kde bylo úkolem hráče dovést pana Z. ke korunním klenotům i přes virózu, která výrazně ztěžovala chůzi. Pan Z. se ve druhém pokračování simulátoru vrávorání tentokrát vydává k volební urně se svým věrným Čtveráčkem. Nutno dodat, že nám za těch pár let zestárl a že nedojde tam, kam měl původně namířeno.Dodám jen, že projekt je český, nezávislý a dělali jsme na tom s pár nadšenci ve volném čase několik měsíců – a i teď mezi svátky na hře děláme a vymýšlíme zlepšováky. Za PussyWalk tým, Vojta.“
Zabrousil jsem tedy na stránky hry a musel s potěšením konstatovat, že pan prezident Miloš Zeman má řadu svých příznivců i mezi mladými. Hru zjevně programovali mladí lidé, naděje naší země, které se v této souvislosti nebojím nazvat Mládež Zemanova. Je sice pravda, že v záhlaví hry je uvedeno, že jakákoliv podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná. Veškeré rekvizity a děj hry však ukazují, že jde o reflexi klíčových epizod života našeho pana prezidenta Miloše Zemana. Pan prezident - či figurka, která je mu kletě podobná - na obrazovce prožívá přesně ty samé starosti, útrapy a problémy, které ho stíhají v realitě. Vrávorá, potácí se, padá, zakopává - prostě vše, co známe z pádu v České televizi, z pádu v Evropském parlamentu, či vrávorání nad korunovačními klenoty. Zeman je prostě tak populární, že jeho mladí fanoušci pozorně sledují všechny jeho veřejné projevy, a pak podle nich ve svém volném čase programují hry.
Tak oddané následovníky mezi mládeží neměl ani Klement Gottwald! Ptám se (po mailu - drží anonymitu) Vojty, co je k takové poctě panu prezidentovi vedlo: „Na posledním každočtvrtečním zasedání pražské kavárny jsme se rozhodli všem voličům připomenout ten pocit z mládí, kdy nemohli odejít z jídelny, dokud nedojedí přidělený ovar. Snad si tak při další cestě se stravenkou k obědovému okénku nezapomenou vybrat lepší výběr.“ Což je myslím bohulibá motivace. Ale konec srandy, teď trochu vážněji. Dlouhá desetiletí po revoluci v podstatě nebyly ve veřejném prostoru přítomné politické vtipy. Anekdoty, zesměšňování, je totiž reakcí utlačené masy na zvůli mocných.
Vtip je obvykle o tom, že někdo vybavený autoritou dostane po hubě, nebo se nějak zesměšní. Podobná lidová tvořivost neměla u nás dlouho prostor. Lidé nebyli dostatečně naštvaní, vyděšení, a necítili bezmoc vůči politickému dění, tak ho nezesměšňovali. Nepředstavovalo žádnou hrozící autoritu. Nyní je to už zase jinak, zas jak za bolševika. Lid - i mladí - mají potřebu tu tupou MOC ztělesněnou Zemanem parodovat a zesměšňovat - což bohužel znamená, že se v našem národě zase začal šířit strach z mocných držitelů klíčů, z papalášů. A to je, přestože hra Pussy Walk je dobrý vtip, docela smutná zpráva.
