Oheň, hněv a špína z Bílého domu. Trump ustojí i současné drby ze zákulisí
Pátého ledna vyšla ve Spojených státech kniha Fire and Fury: Inside the Trump White House (Oheň a hněv: Uvnitř Trumpova Bílého domu). Autor knihy, novinář a spisovatel Michael Wolff, v knize stylem drbů ze zákulisí šoubyznysu popisuje paralýzu Trumpovy prezidentské kanceláře, způsobenou soupeřením znepřátelených klik i osobou samotného prezidenta, který je dle knihy pro výkon funkce zcela nekompetentní.
Wolff cituje údajné výroky některých klíčových osob Trumpova kabinetu – ministr financí USA Mnuchin měl o svém šéfovi mluvit jako o „idiotovi“, bývalý ekonomický poradce Gary Cohn se rovnou nechal slyšet, že Trump je „blbej jak poleno“. Kniha obsahuje i další pikantérie – Melania Trumpová si prý rozhodně nepřála, aby její manžel volby vyhrál (protože, jak publikace naznačuje, si uvědomovala, že Donald na post nebude stačit), a překvapivé vítězství kandidáta republikánů měla oplakat.
Opět se tu propírá Trumpovo sexuální predátorství – na Twitteru se hojného sdílení dočkala ofocená pasáž z knihy, která popisuje, že pro Trumpa je největší hec dostat do postele manželky svých kamarádů a podřízených. Asi nejvýbušnější částí knihy jsou pasáže, kde Wolff cituje dnes zapuzeného architekta Trumpova úspěchu Steva Bannona. Podle něj byla schůzka Donalda juniora s Rusy za účelem získání kompromitujících materiálů na Hillary Clintonovou „nevlastenecká, zrádná a idiotská“.
Zručně sestavený a bulvárním jazykem podaný mix skutečně zásadních informací z pozadí Trumpovy kampaně i fungování jeho kabinetu a bezvýznamných šťouchanců, jež mají pouze posílit obraz Trumpa coby omezeného burana (v knize se například dozvíme, že Donald se dlouho stravoval téměř výhradně v McDonald’s – bál se totiž, že ho někdo otráví, což by se při obří produkci hamburgerového řetězce realizovalo poněkud obtížně), se stal přes noc senzací amerického knižního trhu a ve washingtonských knihkupectvích stály fronty, jaké prodejci údajně nepamatují od vydání posledního dílu dobrodružství Harryho Pottera.
Trump zareagoval po svém – na Twitteru. Uveřejnil fotku autora knihy Wolffa, na níž byly ve stylu upoutávek na broadwayské muzikály dopsané výtažky z recenzí jeho předchozích knih – pochopitelně nijak lichotivé. Wolff je prý „Naprostý slizoun“, „Škodlivý pitomec“ a tak dále. Ostatně na tom, že Michael Wolff není žádný Peroutka (nebo, budeme-li se držet amerického kontextu, není žádný Norman Mailer), se v široké debatě, jež se nad knihou rozpoutala, shodla nemalá část amerických novinářů – a zdaleka ne jen těch, kteří mají k Trumpovi politicky blízko. Po vydání knihy pak události nabraly rychlý, ale vcelku očekávatelný směr.
Wolff přikrmil pro něj obrovsky výdělečný cirkus kolem knihy prohlášením, že jde o „začátek konce Trumpova prezidentství“, prezident kontroval tím, že se na Twitteru skromně označil za génia, dominující liberálně levicový mediální provoz ve Spojených státech s gustem přetiskuje a komentuje ty nejšťavnatější momenty nejnovějšího bestselleru a komentátoři se předhánějí v originálnějším užití věty „císař je nahý“.
Viděno střízlivou optikou přitom vůbec není jasné, proč vlastně kniha způsobila takový poprask. Jistě, narážky Trumpových blízkých spolupracovníků na inteligenci a schopnosti jejich nadřízeného jsou pozoruhodné. Jistě, pokud Steve Bannon mluví o „zrádném chování“ Trumpa juniora ve spojitosti s ruskými kontakty, je to silná káva. Jenže role Rusů v Trumpově kampani se ve Spojených státech řeší už dlouhé měsíce. Že sám Donald není zrovna standardní politik a že své informace o světě bere z těch nejpovrchnějších, často nepravdivých, mylných, či rovnou lživých zdrojů, si mohl všimnout každý, kdo Pána příčesků sledoval během posledních dvou let aspoň hodinu v kuse. Do soutěže o nejbystřejšího muže Ameriky by se současný nájemce Bílého domu patrně také nekvalifikoval.
Trump vnesl do již tak značně bahnité krajiny americké politiky dříve nevídané (na nejvyšší úrovni) hulákavé dryáčnictví ve stylu reality shows a teď se mu to již poněkolikáté vrací – Wolffova kniha nebude ničím jiným než klasickou směsicí pravd, polopravd, naprostých lží a pavlačových žvástů, jakou si můžeme přečíst na stránkách kdejakého bulvárního magazínu. Ta část americké veřejnosti, která Trumpa nenávidí, dostává v knize Oheň a hněv stejné potvrzení, že Trump je hlupák a dobytek, jakého se jí dostalo již stokrát předtím. Pro druhou část Američanů (a Trumpových fanoušků napříč planetou) je nová publikace jen další z řady úkladů, jimiž degenerované elity (u nás by jistě padl výraz „kavárna“) chtějí sestřelit tribuna lidové vzpoury. Řečem o tom, že by kniha snad skutečně mohla přinést předčasný konec úřadování čtyřicátého pátého prezidenta Spojených států, ale jistě doopravdy nevěří ani sám její autor.
Jakkoliv to teď vypadá, že Trumpovi se hroutí celý svět, americký prezident už během kampaně i prvního roku ve funkci prokázal, že permanentní ostřelovaní a skandály po něm stékají jako po teflonu. „Mohl bych někoho odstřelit uprostřed Páté avenue a stejně bych neztratil voliče,“ chvástal se ještě před volbami Trump. A zatím to vypadá, že pokud se opravdu nepustí do střelby uprostřed nejrušnější a nejdražší ulice New Yorku, ustojí současný prezident USA i poslední dávku špíny, ať už je pravdivá, či nikoliv.
