Ekonom Vladimír Pikora: Evropská unie nevědomky obnovuje Rakousko-Uhersko
Se svými názory na EU se netajím. A proto předpokládám, že mi sotva budete věřit, jak jsem poznal svou ženu. Nebylo to někde na diskotéce či v baru, ale na debatě s dánskými studenty, kde jsme jim kdysi společně vysvětlovali, jak ČR potřebuje vstoupit do EU. A že budoucnost Evropy je v EU. To už je hodně přes dvacet let, tedy v pravěku. Byl jsem tehdy opravdu velmi zapálený eurooptimista.
Jak šel čas, můj optimismus vyprchával. A pomalu přešel ve skepsi. Budiž však uvedeno na pravou míru, že ne jen tak sám od sebe, nýbrž s tím, jak původní ideály spočívající v odbourávání hranic, pohybu lidí i obchodu vyprchávaly a byly nahrazovány podivnými novými doktrínami. Vrcholu skepse jsem dosáhl minulý týden, kdy Evropská komise podala u Soudního dvora Evropské unie žaloby proti ČR, Maďarsku a Polsku kvůli jejich odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl.
Jsem z toho smutný. To se nemělo nikdy stát. Ukazuje to, jak EU nefunguje a má špatné základy, protože už neplatí základní myšlenka, že si jsou všichni rovni. Velcí a bohatí otevřeně vydírají malé a slabé. Hledí při tom na své, a nikoli společné zájmy. Prosincový průzkum společnosti YouGov pro deník Die Welt řekl jasně, že 51 % německých voličů si myslí, že členským státům by mělo být v případě nutnosti plnění povinných kvót na přijímání uprchlíků nařízeno.
Jak šel čas s evropskou integrací: Podívejte se na historické milníky, které vedly ke vzniku dnešní EU >>>
Brusel ale země bývalého rakouského mocnářství vůbec nechápe. My na rozdíl od nich neměli kolonie. (Vidíte, už je to zase my a oni, nikoliv „my společně“.) Oni jsou zvyklí na imigranty různých barev pleti, vyznání a zvyků. Oni mají máslo na hlavě za kolonialismus, genocidu řady národů, otrokářství a plundrování nerostného bohatství tamních národů, díky němuž zbohatli.
Zbytečně si nefanděme, nejsme nějací „morálně lepší“. Prostě jsme jen neměli dostatečný přístup k moři a příležitost. Kdybychom se podíleli na kolonialismu, určitě bychom byli stejní a byli bychom zvyklí na davy příchozích cizinců. To ale nejsme. A zvyk nám nejde přikázat. Je to pro nás ve střední Evropě cizí, a co je pro člověka cizí a neznámé, toho se bojí. Proto se Češi tak bojí imigrantů přicházejících z Afriky a Asie, ale nebojí se imigrantů z Ukrajiny. Jenomže někteří rádobynadřazení politici se pak za to dívají na Čechy, Poláky, Maďary či Slováky opovržlivě přes prsty a vytvářejí v nich nesmyslný pocit podřadnosti.
Je velkou chybou Bruselu, že na kvóty tak tlačí. To nelze zlomit silou. Tlak vyvolá protitlak, jenž ještě víc nahraje extremistickým stranám. A ještě víc to Evropu rozdělí. EU si tím nevědomky kope hrob. Určitě znáte lidi, kteří se bojí hadů nebo myší. Ty prostě nepřesvědčíte, aby se zbavili strachu, tím, že je násilně hodíte do klubka hadů. Nejen že se tím bát nepřestanou, ale naopak se jejich hysterie ještě vystupňuje. Můžete jim vysvětlovat, že se bát nemusí, protože to nejsou jedovatí hadi, avšak nic tím nezměníte. Oni potřebují čas, a nikoli rozkaz ke ztrátě strachu.
Někteří proevropští politici hájí společnou Evropu. Prý v ČR máme jen 12 imigrantů a nemáme se čeho bát. Musíme si pomáhat a tak dál. To je pomýlená karta. Ano, v rámci přerozdělení máme oficiálně 12 imigrantů, ale když se projdete noční Prahou, fakt jich 12 není. Centrum Prahy je v noci hodně multikulturní a nejsou to turisté. Nyní se můžeme přít, jak se sem tito lidé dostali. Jestli to byla legální, či nelegální migrace. Důležité ovšem je, že těchto lidí prostě není 12. Evropská komise tak vytvořila nové předvolební téma, jež ovšem proevropské strany hrát neumějí a mohou na něm jen prodělat.
Lidé umějí číst. Tak si minulý týden mohli přečíst zveřejněnou studii, podle níž v roce 2050 bude ve Švédsku z více než 30 % populace muslimská. Pořád je tolik nepochopitelné, že se toho v původně křesťanské Evropě někdo bojí? A nemusí to vůbec nic mít společného s nesnášenlivostí či netolerancí – je to prostě jen obava velké části společnosti o ztrátu své kultury.
Nicméně je tu ještě technický problém. Totiž EU vyžaduje, abychom kývli na systém, který nefunguje a je od základu špatný. Imigranti u nás nechtějí být, protože jsme proti Německu chudá zem. Vzpomeňme na kauzu tzv. přemalovaného kravína, kdy imigranti z Blízkého východu od nás prchli do Německa. Donald Tusk správně říká, že kvóty nefungují. V rámci kvót bylo doposud přesunuto jen 32 000 osob z původně předpokládaného počtu až 160 000 lidí. To opravdu není řešením. Řešením je, že si Evropa bude hlídat hranice, což dlouho nedělala, a navíc v mnoha imigrantech vyvolala chybnou představu, že tu na ně někdo čeká.
Někteří zoufalci se nás snaží přesvědčit, že to je stejná situace jako v roce 1968, kdy Češi a Slováci utíkali před invazí spřátelených vojsk. Toto přirovnání kulhá na obě nohy, protože Češi se na rozdíl od současných imigrantů rychle integrovali, jak ukazují statistiky z cílových trhů práce. Ani nynější, extrémně příznivá situace na německém trhu práce však v současnosti nevede k tomu, aby většina imigrantů do pěti let po příchodu do země pracovala. Je až neuvěřitelné, jak dobře se Německo s touto koulí na noze vyrovnává. Až přijde krize, dopadne to na Německo nejen politicky, ale i ekonomicky, a tlak na přerozdělování ještě zesílí.
Nejhorší je, že vlastně nejde tak úplně o kvóty. Jde o gesto. Západoevropští politici potřebují svým voličům ukázat, že něco dělají. To ukazuje příklad Slovenska. To se vybodlo na V4, kývlo na kvóty, ale stejně nikoho moc nepřijalo. Kývnutí však stačilo k tomu, aby na ně Brusel nevytáhl bič.
Takže se Čechům nabízejí dvě řešení. Také kývneme a také přistoupíme na slovenského kočkopsa. Budeme říkat, že akceptujeme imigranty, ale budeme tajně doufat, že žádní nepřijdou. Nebo budeme naopak tvrdě proti. Hádejte, který postoj vyhraje ve volbách.
Evropa tedy musí ustoupit, jinak tradiční středoevropské strany utrpí ještě větší porážku než v posledních volbách a podpora EU bude ještě menší. Už teď mají Polsko a Maďarsko tajnou alianci. Nás do ní Evropa vtlačí. Brusel si to neuvědomuje, ale vlastně momentálně jen nevědomky obnovuje Rakousko-Uhersko.
