Babiš prý určitě chce zákon o referendu. Tak proč ho navrhuje tak, aby nikdy nemohlo uspět?
Jedním z velkých politických hitů posledních týdnů je bezpochyby referendum. Na první pohled vypadá lákavě, že si lidé můžou (spolu)vládnout sami, nicméně současně je relativně snadno zneužitelné populisty. Skutečnost, že mezi jeho největší propagátory patří SPD Tomia Okamury, patrně nemusím zdejšímu erudovanému publiku zdůrazňovat.
Nicméně je zajímavé se podívat, jak k němu aktuálně přistupuje nynější nejsilnější politický hráč Andrej Babiš a jeho firma, omlouvám se, hnutí ANO.
Andrej Babiš dne 18.1. 2018 na sociálních sítích zaujal postoj, za který si vysloužil stovky „liků“ – cituji doslovně, abych nebyl nařčen, že komolím či dokonce „kolmaním“ předsedova slova:
„Zákon o referendu určitě chceme. Kvórum, tedy počet lidí, kteří můžou referendum svolat, by mělo být podstatně větší. Navrhujeme 10 % z oprávněných voličů, to je asi 800 000 obyvatel, a rozhodnout musí VĚTŠINA oprávněných voličů. Referendem nechceme rozhodovat o všech tématech, určitě ne o zahraničních závazcích a daních.“
Babišova většina
In media res: Babiš (či jeho poradci) jsou lišky všemi kosteleckými paštičkami mazané, referendum sice na oko vítají, avšak současně plédují za de facto nesplnitelné podmínky.
Jen se zamysleme nad čísly, které nám dnešní premiér bez důvěry představil. Dejme tomu, že při obrovské snaze nějaká zájmová skupina či spíše skupiny seženou 800 000 podpisů, pro komparaci vzpomeňme, jak těžce se shánělo pouhých padesát tisíc autogramů pro prezidentské kandidáty, ale pak získejte VĚTŠINU všech oprávněných voličů!
Ano, předseda hnutí ANO Babiš „vynalezl“ oprávněné, tedy všechny voliče, nejen ty, kteří přijdou aktivně k referendu. Tato většina činí okolo čtyř milionů hlasů. Neskutečné!
Ergo kladívko, to už bude jednodušší sehnat několik desítek poslanců a senátorů pro váš návrh než se nekonečně složitě mořit s tímto babišovským pojetím lidového referenda.
Podmínky referenda
Chytřejší čtenář či čtenářka již tuší, kam míří moje glosa – ano, je to poukázání na obutou neobutou princeznu z ANOfertu, která sice v souladu se zájmem (většiny) lidu horuje za referendum, avšak současně konstruuje takové legislativní podmínky, aby se de facto nikdy nedalo uskutečnit, resp. asi nikdy nebude platné.
Ale možná slyšíme jen řepku, pardon trávu růst. Poučeni z minulých nezdarů tak nějak intuitivně tušíme, že nemožno relevantně vyloučit, že za pár týdnů Babiš opět změní svůj názor a řekne (resp. tweetne), že to s referendem myslí úplně jinak, přirozeně v tom nejlepším zájmu České republiky, a hloupí novináři (placení pánom Kalúskom a pánom Bakalom) to jenom nepochopili.
Autor je právník a publicista
