Cílem volebního sjezdu ČSSD by měl být politický restart. Každý si ho však představuje jinak
Ve východočeském Hradci Králové si 18. února zvolí sociální demokraté svoje nové vedení. Strana se po debaklu v loňských sněmovních volbách točí v bludném kruhu a stále hledá pevný bod, od kterého by se odrazila. O nejvyšší post se bude ucházet hned několik kandidátů, což je pro kvalitu vnitrostranické demokracie dobré znamení. Přesto se sjezd uskuteční ve stínu návštěvy prezidenta Miloše Zemana, který má zjevně se stranou své ryze osobní úmysly a záměry.
Připomeňme, že volba Hradce Králové jako místa pro sjezd ČSSD je poněkud symbolická. Právě v Hradci Králové byl před 25 lety v únoru 1993 zvolen Miloš Zeman (porazil tehdy jistého Jiřího Paroubka) do čela nově přejmenované České strany sociálně demokratické. V následujících letech pak učinil z této doposud nevýznamné a slabé opoziční strany hegemona levice a posléze i stranu vládní. V roce 2007 ji však ve zlém opustil a dodnes s ní fakticky nepodepsal „mírovou smlouvu“ se vším všudy.
Kulisy letošního sjezdu přitom budou dosti podobné těm 25 let starým. ČSSD se potácí na svém dně, stranou zmítají personální turbulence, ale i animozity a uvnitř partaje není jasno, jakým směrem by se měla dál vydat. Zda jít do vlády, nebo zůstat v opozici? Zda vadí, či už nevadí, že šéf ANO a premiér Andrej Babiš byl opakovaně vydán k trestnímu stíhání kvůli dotaci na Čapí hnízdo? Jak se chovat k Miloši Zemanovi? Ubírat se programově více doleva, nebo naopak zamířit více do středu?
Kandidátů na stranický post číslo 1 bude hned celý houf, ale nejvyšší šance a také nejvyšší pozornost se zaměří na tři jména: na Jana Hamáčka, Jiřího Zimolu a Milana Chovance. Všichni tři jsou to známé tváře a nejsou žádnými nováčky. Zimola s Chovancem se na podzim roku 2013 účastnili tzv. Lánského puče. Když ten nakonec nevyšel, Chovanec si posypal hlavu popelem a stal se dvojkou ve straně i ve vládě Bohuslava Sobotky.
Dobrý vztah s prezidentem Milošem Zemanem mu však zůstal, což dokládá jeho přítomnost v Zemanově volebním štábu a i na takřka „rodinné“ fotce při děkovné řeči znovuzvolené hlavy státu. Zimola sice na podzim 2016 potřetí vyhrál krajské volby v Jihočeském kraji, ale o pár měsíců později v reakci na kauzu ohledně chaty v Lipně nad Vltavou rezignoval na hejtmanský post. Ve straně patřil a stále patří mezi zastánce usmíření se Zemanem.
Třetím uchazečem o nejvyšší post je Jan Hamáček. Dlouholetý šéf sněmovny a dnes její místopředseda patřil do tábora expremiéra Bohuslava Sobotky. To pro něj sice může být přitěžujícím faktem, na druhou stranu v ČSSD je nemálo vlivných i řadových členů, kterým se nelíbí nadbíhání Zemanovi a kteří stále na éru Bohuslava Sobotky nedají dopustit.
Uchazečů je tedy hned několik a delegáti budou mít z čeho vybírat. Problém však je v tom, že každý z hlavních uchazečů si představuje politický restart strany poněkud jinak a vidí jiné priority. Lze tedy odhadovat, že výsledek volby šéfa strany bude velice těsný a nemalá část straníků bude výsledkem rozladěna, což pro stranu před letošními komunálními či senátními volbami není právě dobrá zpráva.
A pak tu ještě máme Miloše Zemana. Jeho záměrem samozřejmě není vrátit se do lůna své někdejší mateřské ČSSD. Znovuzvolený prezident přijede na sjezd se zcela jinými úmysly. Především podpoří své věrné a pokusí se ještě více zadupat většinu tváří z minulé mocenské garnitury, s níž má nevyřízené účty. Bude se snažit udělat vše pro, aby do čela strany a nejvyšších funkcí nastoupili jeho věrní, kteří pak budou provádět jeho politiku.
Miloš Zeman je sice formálně stále čestným předsedou Strany práv občanů. Ale jeho opětovným zvolením tato strana svůj historický úkol splnila a není důvod ji dále udržovat při životě, notabene když její podpora ve sněmovních volbách byla mizivá. Zeman proto nyní potřebuje nástroj, kterým může zasahovat do chodu parlamentu či dokonce vlády, což nebude ničím jiným než pokračováním jeho snahy o budování poloprezidentského systému v České republice.
ČSSD je na rozcestí a v Hradci Králové si potvrdí, jakým směrem se vydat. Začátek jakéhokoliv směru bude složitý a těžký. Přesto ČSSD bude muset bolestnou očistou projít, protože vyvážený demokratický politický systém v zemi silnou a demokratickou levicovou stranu potřebuje. Předpokládám, že většina delegátů sjezdu si toho je či bude vědoma a podle toho se rozhodne. Jejich názor a vnímání sociálně-demokratické politické budoucnosti by neměla promíchat či změnit ani návštěva Miloše Zemana.
