Ekonom Vladimír Pikora: Co když se i mistr MMF v předpovědi růstu utnul?
Minulý týden jsem přednášel maturantům o aktuálních trendech v ekonomice. Mladým lidem, co mají vše před sebou. A víte co? Byl jsem překvapený, jak byli pesimističtí. Jak nadávali. A vůbec si neuvědomovali, v jak skvělé době žijí.
Vždyť máme rekordně nízkou nezaměstnanost. Rekordní výrobu. Výrazně nadprůměrný růst ekonomiky. A navíc to platí téměř o všech vyspělých zemích planety. Máme se skvěle. Není důvod nadávat. Důvod k nadávání totiž teprve přijde. I když to tak na první dojem vůbec nevypadá.
Mezinárodní měnový fond (MMF) totiž v lednu zlepšil svou predikci globálního růstu na rok 2018. Zatímco v říjnu očekával pro rok 2018 růst o 3,7 %, nyní počítá s růstem o 3,9 %. To je nejrychlejší růst za sedm let. Tak v čem je tedy problém?
Nu, zima a jaro budou v celé Evropě určitě úžasné. Všechno jede jak na drátkách. Mnoho makroekonomických indikátorů je na historických rekordech. Například německý takzvaný ZEW indikátor, který měří, jak investoři a finanční trhy pocitově hodnotí současnou situaci, je na novém rekordu. A přitom – zároveň s tím vším – mnohé centrální banky světa pokračují v pumpování peněz do ekonomiky! Není tu něco divně?
Ano, je to šílené. To, co mělo původně fungovat jen dočasně v době nejtěžší krize, používají centrální banky i v době rychlého růstu. Pumpování peněz se stalo pro současnou ekonomiku drogou a finanční trhy jsou na ní již naprosto závislé.
Jestliže se ekonomice daří a centrální banky jí jako podpůrnou drogu lijí do žil další peníze, není se čemu divit, že jsou akciové burzy na nových rekordech. V únoru 2009 byl americký akciový index NASDAQ 100 na 1 200 bodech, nyní je kolem 7 000 bodů. Za devět let se tedy vyšplhal skoro na šestinásobek. Nikdy se ani zdaleka neblížil dnešním hodnotám. S jinými indexy to je podobné. Když akcie trhají rekord za rekordem, mnoho lidí v tom vidí příležitost. A ačkoli jsou akcie rekordně drahé, kupují je.
Jenomže má to jednu vadu na kráse. Data totiž ukazují, že skuteční dravci už akcie nenakupují. Nakupují ovce. Okolo šedesáti procent amerických individuálních investorů podle průzkumu American Association of Individual Investors věří, že akcie půjdou v příštích šesti měsících nahoru. To je nejvíc od roku 2010. Neboli nyní už nakupují hlavně hůř informované domácnosti, velkým profesionálním investorům trh už páchne. A ti, kteří hledají opravdové riziko, ho nehledají u akcií, ale u kryptoměn, které nabízejí mnohem větší potenciální zisky.
Růst burz má ale ještě minimálně jeden zdroj. Někteří jsou optimističtí i kvůli americkému prezidentovi D. Trumpovi. Ten slíbil změny a letos by se už mohly zhmotnit. Přinesl daňovou reformu, od které si slibuje návrat amerických firem do Ameriky, víc investic a víc pracovních příležitostí. Jenomže ani tady moc optimistický nejsem. Věřím sice, že Trumpovi se podaří vrátit firmy do USA, ovšem pochybuji, že tam také budou zaměstnávat víc lidí. Použijí nové technologie, jako je třeba 3D tisk, ale víc lidí nezaměstnají. Vyrobí více, ale s méně zaměstnanci. Pozitivní efekt bude méně výrazný, než Trump čeká. Růst burz postavený na víře v Trumpa je přehnaný.
A je tu další trhlina. Námitka, že reformy Americe pomohou méně, než se čeká, není jediná skeptická výtka vůči nim. Pesimistický je ohledně nich i MMF. Ten se zase v jejich důsledku bojí prohlubujícího obchodního deficitu USA. I tohle mi dává smysl. A asi to dává smysl i poradcům D. Trumpa, protože minulý týden v Davosu oznámil americký ministr financí ústup Ameriky od politiky silného dolaru. Amerika se přitom léta snaží držet silný dolar jako zbraň proti inflaci a zároveň jako symbol globální hegemonie. Jenomže to teď bledne před faktem, že slabší dolar pomůže Americe víc vyvážet.
O tom, že vývoz je vážně Achillovou patou USA, svědčí i to, že minulý týden zveřejněná data o růstu americké ekonomiky ukázala, že Amerika nečekaně zpomaluje. Zatímco ve čtvrtém kvartále rostla meziročně o 3,2 %, ve čtvrtém to bylo už jen 2,6 %. A to právě kvůli slabému exportu. A navíc podnikům klesají zásoby (tedy už vyrobené, ale ještě neprodané zboží). To můžeme interpretovat dvěma naprosto odlišnými způsoby: Buď je tak velká poptávka po americkém zboží, že firmy nestačí vyrábět a musí vyskladňovat sklady, anebo firmy naopak cítí pokles poptávky, brzdí výrobu a vyprazdňují si sklady. Zatímco to první signalizuje boom, druhé signalizuje zpomalení ekonomiky a možná i blížící se recesi. Jistotu ještě nemáme, ale zpomalení růstu spíš nasvědčuje tomu druhému.
Takže klidně si mi nadávejte do pesimistů, ale vážně si myslím, že mix rekordně dobrých makroekonomických indikátorů spolu s pumpováním peněz do ekonomiky nemůže přinést nic dobrého. Všechno to na první pohled vypadá skvěle a na druhý už všelijak. Ani trochu bych nebyl překvapen, kdyby se MMF mýlil a rok 2018 vůbec rekordně dobrý nebyl. Tedy první půlrok ještě ano… Ale někdy ve druhé polovině roku může ekonomika narazit. A fakt, že MMF právě teď zlepšuje svůj výhled, v mých očích jen zvyšuje pravděpodobnost toho, že všechno bude přesně naopak. Neboli poslyšte příběh o tom, kterak tomu bylo před jedenácti lety.
Tehdy v roce 2007 MMF také zlepšoval svůj výhled. V dubnu 2007, když už byla třetina roku 2007 za námi, vylepšil MMF svůj výhled pro růst planety na celý rok 2007 o 4,9 %. Nakonec realita ukázala, že růst byl jen o 2,7 %. Pro rok 2008 tehdy také počítal s růstem o 4,9 %, ale ve skutečnosti svět rostl jen o 0,1 %. Mnoho zemí dokonce klesalo, zatímco MMF jim předpovídal růst. Holt i mistr tesař s armádou ekonomů se může utnout. To, že dnes někdo se zvučným jménem tvrdí, že ekonomika zrychlí, vůbec neznamená, že třeba naopak nepoklesne.
Americký investor G. Soros v Davosu prohlásil, že nebezpečím pro svět je D. Trump. Popravdě, já si myslím, že větším nebezpečím pro svět jsou spíš globální centrální bankéři a jejich pumpování peněz. A jejich sebedůvěra, že snad vymyslí jakési ekonomické perpetuum mobile.
