JXD: Pozor! Někdo okrádá důchodce a vydává se při tom za mě
Tento článek prosím berte jako varování před řádícím zlodějem, a pokud můžete, šiřte jeho obsah. Zvláštní pozornost textu věnujte, pokud máte v Praze nějaké starší příbuzné. Ten zloděj, co se za mne vydává, se totiž specializuje na staré muže a nemilosrdně je okrádá o peníze.
Přišel mail, kterému jsem nerozuměl. V hlavičce měl napsáno „Vyrovnání“, a psalo se v něm: „Čaj JF, jsem rád, že se ti daří. Připomínám naše loňské setkání před Adrií. Říkals, že tě právě pustili z nemocnice. Je čas se sejít. Navrhni kdy a kde. Alan Vitouš“
Vůbec jsem nechápal. Jednak - John Fitgerald se mi nikdy neříkalo. Za druhé - jméno pana Alana Vitouše jsem znal jako každý, kdo vyrůstal v osmdesátých letech v Praze, býval to slavný džezový hudebník a dodnes si pamatuji, že se jmenovali (nebo se jim říkalo, už nevím) Vitouš trio. Ale nikdy - protože jsem se nikdy nepohyboval v uměleckém prostředí - jsem pana Vitouše neměl tu čest poznat osobně - a teď najednou nejen, že mi píše, ale dokonce mi tyká. Takže mail byl pro někoho jiného.
Podvodník udeřil
Zavolal jsem na číslo telefonu na konci mailu, vzal to pan Alan Vitouš, a já se začal vyptávat, co ten mail má znamenat. A dozvěděl jsem se, že pan Vitouš chce vrátit dva tisíce korun. A rázem mi bylo jasno... Démon opery opět udeřil. Je to několik let, kdy jsem se dozvěděl, že mne na adrese, kde jsem vyrůstal jako dítě, rozzuřeně shání bývalý soused, kterého jsem naposledy viděl, když mi bylo dvanáct. Vyškemral jsem si od další sousedky na toho pána telefon, zavolal mu, a po pár minutách bylo jasné, že pán trpí počínající demencí. A přihodilo se mu prý následující: Nakupoval někde v Bille, pak k němu přistoupil muž, ve kterém pan soused poznal mně, a začal mu vykládat, jak trpí. A že má rakovinu střev, a potřeboval by založit, neb je úplně bez peněz.
I milý soused tomu člověku, kterého považoval za mou maličkost, dal dva tisíce korun. Nechtěl jsem se ho vyptávat, proč to dělal, proč někomu cizímu, jako jsem já, dával prachy, donekonečna totiž opakoval, že je křesťan, a mluvil ne úplně souvisle. Tak jsem se pár dní bál, jestli se na mne neuchytila nějaká stařecká paranoia toho pána, a zda si nezačne myslet, že jsem mu doma umístil kamery. Nestalo se, pán, jak jsem se zakrátko dozvěděl, zemřel.
A ještě jednou
O půl roku se opakovala úplně stejná situace. Volal nějaký pán, že jsme před pětadvaceti lety spolu točili na Kavkách, že byl kameraman. Ale teď už je v penzi, a potkal mě a já říkal... Úplně stejná historka, opět půjčil člověku, který se za mne vydával, peníze. Jako že je dobrák. I on mluvil trochu zmateně, i on byl přes sedmdesát.
Ten člověk prý vypadal jako já a hodně nemocně. Ale jak jsem se od toho pána dozvěděl - kdyby nevěděl, že to jsem já, ten somrák, tak by si byl myslel, že je to nějakej Rom. Potěšilo mě to. No a teď uděřil Fantom jxd potřetí. Opět stejná historka, opět rakovina, obětí opět jedenasedmdesátiletý pan Vitouš.
Resumé?
Takže prosím všechny laskavé čtenáře, a především čtenáře, kteří mají v Praze starého tatínka nebo dědečka: Varujte je! Pokud k vám nebo vašim blízkým přistoupí nějaký snědý sešlý chlapík a bude žebrat na mou identitu, s tím, že jsem to já, právě odcházím z nemocnice a mám rakovinu střev, postupujte prosím dle následujícího návodu:
1. Muže vyfoťte. 1. Pošlete ho do háje či dál, případně mu jednu vražte. 3. Na můj mail pošlete onu fotografii - zveřejníme ji jako varování před tím démonem.
