Pomazánkové máslo, tuzemák a teď brusinky. Brusel chce změnu značení potravin, o kterou nikdo neprosil
Již více než rok platí nařízení Evropské unie (1169/2011), kvůli kterému nemůže být na etiketách uváděno brusinky, když to jsou ve skutečnosti klikvy, ačkoliv na označení brusinky byli všichni v České republice zvyklí. Je to podobné, jako když Evropská unie zakázala prodávat pomazánkové máslo a Tuzemský rum.
EU se v nařízení ohání ochranou spotřebitele. Spotřebitel ale tento problém evidentně neřeší. Nevadilo mu, že se klikvy vydávaly v obchodech za brusinky. Kdyby mu to vadilo, tak by to reflektovali sami výrobci a dodavatelé (na trhu přežije jen ten, kdo plní přání zákazníků). Můžeme říci, že nebyla poptávka po tom, aby se klikvy označovaly jako klikvy.
Jediné, co tento zákon přinese, je zmatenost zákazníků. Paní Nováková teď přijde jako každý den do svého oblíbeného obchodu. Zjistí, že nemají brusinky, jak je zvyklá. V lepším případě se zeptá prodavačky a ta jí řekne, že se teď musí jmenovat jinak. V horším případě odejde z obchodu, nekoupí si zboží. V důsledku tohoto neproběhne spousta dobrovolných směn, na kterých je (na svobodném trhu) ekonomika postavena.
Směrnice a nařízení. Jak v EU vzniká nová legislativa? >>>
Jen povinnosti
Modelový příklad z pohledu zákazníka ukazuje, jak je toto nařízení špatné. Z pohledu obchodníka je to ještě horší.
Obchodník musí na vlastní náklady předělat etikety, vyrozumět odběratele. Odběratelé musí informaci předat prodavačkám, aby mohly odpovídat na otázky zákazníků. Tento čas by mohli všichni účastníci tohoto řetězu využívat efektivněji.
Co se stane, když se obchodníci zákonu nepodřídí? Přijde kontrola, která jim dá pokutu. Když ji odmítnou zaplatit, tak na ně pošlou exekutory a peníze si násilím vezmou.
Suma sumárum. Tento zákon nepomůže vůbec nikomu. Zákazníka zmate, ekonomice uškodí (firmy by mohly místo toho dělat něco efektivnějšího, někteří zákazníci kvůli tomu nenakoupí), obchodníkům způsobí dodatečné náklady (náklady na nové etikety), spotřebuje to veřejné prostředky (kontroloři jsou placeni z našich daní).
To vše je docela velká cena za to, abychom lpěli na termínech. Nemyslíte?
Autor je spolupracovník Libertariánského institutu
