Je veganská dieta pro děti týráním? Dítě není malý dospělý, říká lékař
Můj článek o nesmyslném krmení dětí veganů veganskou stravou i ve školce vyvolal smršť ohlasů. Mimo jiné zpochybnili i mého nutričního experta Pavla Grasgrubera. Optal jsem se tedy jiné nutriční autority a pak ministerstva, proč se veganská dieta u dětí neposuzuje jako týrání.
Oddělení léčebné výživy je samostatné oddělení Fakultní nemocnice Motol, které se zabývá problematikou výživy hospitalizovaných nebo ambulantně sledovaných dětských i dospělých pacientů. Jeho vedoucí lékař je MUDr. Petr Tláskal. Položil jsem mu pro rodiče-vegany vcelku důležité otázky.
Rostlinná hladovka
Rx: Je veganská strava uspokojivá a dostatečná pro zdravý vývoj dítěte v mateřské škole?
„Člověk je všežravec, což samozřejmě předurčuje metabolické procesy, které v našem organismu probíhají. Rozdělení potravin podle původu má nejen význam kategorizační, ale i nutriční. Potřebné složky člověka se z rostlinných a živočišných potravin dobře doplňují. Striktně veganská strava tak některé složky výživy nedává organismu v dostatečném množství nebo kvalitě. Zastánci tohoto způsobu výživy naopak operují tím, že se snižují rizika civilizačních nemocí, které lidskou populaci ohrožují. A nyní přímo k Vaší otázce. Období růstu a vývoje dítěte, podobně jako období nemoci nebo těhotenství a podobně zvyšuje nároky na příjem některých živin. Podle Americké dietetické asociace, na kterou se často zastánci veganské výživy odvolávají, je dobře rozvržená veganská strava vhodná pro všechna věková období. Nicméně se zde dále uvádí, že v některých případech mohou pomoci k zajištění denních doporučených dávek pro jednotlivé živiny i fortifikované potraviny či potravinové doplňky. Ze svých zkušeností s výživou dětí vím, že i u dětí konzumujících živočišnou složku výživy je dobré rozvržení často problematickou záležitostí. Nedělám si tak iluze o stravě veganů. Dospělí vnáší do výživy dětí svá přesvědčení, vychází ze svých poznatků. Nicméně zvláště v dětském věku neplatí to, že by dítě bylo pouze malý dospělý. V rámci zkušeností z lékařské profese veganství v tomto věku nedoporučuji. V rámci alternativní výživy je již bezproblémové laktovegatariánství.“
Děti veganů budou malé!
Rx: Nebude bez masa a mléka dítě trpět poruchami růstu?
„Měl jsem ve své ambulanci děti, které na první pohled vypadaly dobře, byly až lehce obézní, ale když jsem se podíval na jejich věk a růstovou křivku, výrazně zaostávaly ve výšce za ostatní dětskou populací. Jídelníček dětí obsahoval velké množství jablek (energie z cukrů) a jinak byly vegany. Na základě i dalších změn v metabolismu (málo zinku, málo vitaminu B12, větší objem červených krvinek) se podařilo rodiny těchto dětí přesvědčit o potřebě doplnění výživy o mléko a vejce a převést tak děti na lakto-ovo vegetariánskou stravu. Během tří měsíců bylo patrné velké zrychlení růstu těchto dětí i zlepšení parametrů vnitřního prostředí. Děti začaly především dostávat plnohodnotnou bílkovinu a další složky výživy, které jejich organismu scházely. Opět bych rád upozornil, že praktiky veganské diety mohou být různé, pro dosažení potřebného obsahu základních složek bílkovin je nutné zajistit podávání rostlinných složek v potřebném poměru jejich většího množství.“
Jak to, že se to smí?
A jak jsem přemýšlel, že se oba nutriční experti shodli na nevhodnosti veganské stravy pro děti, tak mě napadlo: jak je možné nechat své děti legálně de facto hladovět, krmit je nedostačující stravou? Pokud bude rodič vášnivý nudista a bude na Netu zveřejňovat fotky intimních detailů těl svých k nudismu vedených dětí, tak ho zavřou, až zčerná. Jak je tedy možné, že podávat dítěti nedostatečnou veganskou stravu není chápáno příslušnými úřady jako týrání?
Optal jsem se na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které by mělo sporné věci stran péče o děti pro OSPOD metodicky vyjasňovat. Jak je možné, že krmit dítě vegansky není týrání? Proč tomu tak je?
Tiskový mluvčí Petr Sulek mi zaslal odpověď, která je v podstatě moudrá, ale problém dětí krmených zrním moc neřeší: „Základním východiskem při jakýchkoli úvahách, které hodnotí určitý životní styl, musí být vždy přirozené právo člověka na autonomii svou i své rodiny. Občanský zákoník tuto zásadu vyjadřuje jako „přirozené právo každého brát se o vlastní štěstí i štěstí své rodiny“. Jménem dítěte pak toto právo do určitého stadia vývoje dítěte vykonávají právě jeho rodiče. Stát je oprávněn narušit autonomii rodiny jedině v případě, že by rodiče vystavovali dítě vážnému a pravděpodobnému ohrožení jeho života nebo jeho fyzického či psychického zdraví. Závažné a pravděpodobné ohrožení života či zdraví dítěte však nelze dovozovat pouze na základě přesvědčení či světonázoru, který rodiče pro své dítě zvolili. Takové ohrožení může být vždy dovozeno jedině na základě konkrétních okolností každého jednotlivého případu. Pokud bychom připustili, že již samotná skutečnost, že rodiče vychovávají dítě jako vegetariána či vegana, vede k sociálnímu ohrožení dítěte a vyžaduje tak intervenci orgánů sociálně-právní ochrany dětí, a to aniž by u daného konkrétního dítěte cokoli nasvědčovalo tomu, že by měl být ohrožen jeho život či fyzické či psychické zdraví, pak by se otevíral poměrně široký prostor pro zásahy státu do autonomie rodin. Zcela stejnou optikou by se pak dalo nahlížet na mnoho dalších aspektů životního stylu, jelikož jsou v populaci zastoupeny šířeji, avšak jejichž potenciální rizikovost pro dítě nemusí být o nic nižší (například obezita dětí vyplývající z nadměrné konzumace energetických nápojů a rychlého občerstvení, sledování nevhodných pořadů v televizi a na počítači). V konečném důsledku by pak stát přebíral primární odpovědnost za některé oblasti života dítěte, což je prvek příznačný nikoli pro liberální stát, nýbrž jak na to poukazuje důvodová zpráva k občanskému zákoníku, pro stát autoritářský.“
Naděje v babičkách
Pan mluvčí má nesporně pravdu, že by stát měl strkat prsty lidem do soukromí co nejméně a že to bez závažného důvodu dělat ani nesmí. Stejně tak mají pravdu dietologové, že veganská strava je pro děti nevhodná. Jak z toho? Jedině rozhodnutím soudu. Pokud by existovalo rozhodnutí nejvyššího nebo ústavního soudu, že veganská dieta poškozuje práva dítěte, především právo na zdraví, tak by stát naopak zasahovat musel. Ovšem to by se musel najít někdo, kdo by rodiče takového dítěte žaloval a podstoupil několikaleté drahé soudní martyrium, než by u ústavního soudu pro dítě vysoudil právo na hrnek mléka. A někdo takový se těžko najde. Jediná naděje tak spočívá v babičkách a dědečcích. V prarodičích, kterým se zbláznila dcera či syn, dali se na veganství a nyní své malé děti, vnuky jejich rodičů, krmí z nějakých iracionálních ideologických důvodů nedostatečnou stravou. A když by byl takový rozsudek k dispozici, mají už úřady povinnost jednat. Takže – najde se babička, která pro svého vnuka vysoudí právo na plnohodnotné jídlo?
