Jak je to v arabském světě s macho kulturou a co to znamená pro Evropu
Arabští muži na Západě nemají nejlepší pověst. Kritici tvrdí, že mnozí z nich jsou machové, násilníci a nepřátelé žen. Dramatické události, jako jsou teroristické útoky nebo pověstný Silvestr v Kolíně nad Rýnem, po kterém byli za útočníky označeni severoafričtí přistěhovalci, nastolují otázky.
Co se stane s Evropou, když se v ní objeví velké množství lidí, kteří přicházejí z jiné kultury? Je zřejmé, že tato otázka se dnes týká většinou lidí z Blízkého východu a Afriky a méně už Číňanů. Stejně tak se příliš netýká Rusů, protože o postavení Ruska v Evropě se diskutuje dlouho. V každém případě je nárůst těchto lidí pozvolný a jejich sociální složení je jiné, než je tomu u uprchlické vlny posledních dvou let. Pozornost budí samozřejmě kvůli postavení mužů nejen jako potenciálního bojovníka, ale také jako nositele sexuální role.
Převážná většina imigrantů do Evropy jsou arabští muži a muslimové jejich výskyt obrací pozornost k tomu, jaká kultura převládá v jejich „zemi původu“, když jde o vztah muže a ženy.
Sexuální podřízenost
Věc trochu zatemňuje, že je někdy rozdíl mezi tím, co je oficiální a co je zažitá místní zvyklost. Jako příklad se dá uvést Maroko, z kterého zná Evropan nejspíš jen přímořská letoviska. To, co je problém, není nějaká ideologie hlásající podřízení žen, ale spíše soubor zákonů a zvyků, které jejich podřízené postavení určují a udržují. Nejdůležitější z nich jsou rodinné zákony založené na autoritě mužů. Z moci náboženského zákoníku bylo odstraněno mnoho institucí, třeba pokud jde o obchodní smlouvy.
Maroko o sobě tvrdí, že je moderní a přitom arabské a muslimské. Je opravdu signatářem Deklarace OSN o lidských právech a článku o rovnosti mezi muži a ženami. Stejně tak tam ale existuje tradiční společnost, která chce vést rodinu v souladu s tradičním muslimským právem, a to podle zásad sahajících až do 7. století. To je ona „sexuální umma“, která je založena na sexuální segregaci a podřízenosti jednoho pohlaví k druhému. V ní ženy jako příslušnice „domácího vesmíru“ podléhají autoritě mužů.
Rodinné role
Významný fundamentalistický autor 20. století Abul Ala Mawdudi soudil, že nějaká změna, která by stav přiblížila více Západu, je jako „bílá žloutenka“.
Nedávno k potvrzení obrazu tohoto světa přispěla data, která poskytl Výbor OSN pro ženy, který s pomocí organizace Promundo studoval obraz muže na Středním východě a v severní Africe. Dotázáno bylo přibližně 10 tisíc mužů a žen ve věku od 18 do 59 let, kteří žijí v Egyptě, Libanonu, Maroku a Palestině.
Podle zjištěného většina respondentů, muži i ženy, vidí roli žen v domácnosti a v roli matky. Muž na druhé straně je zodpovědný za finanční podporu rodiny.
Muži kontrolují a platí
Domácí násilí je ve studovaných zemích hlavním problémem. Deset až 45 procent dotázaných mužů uvedlo, že někdy svou manželku bili. Až 80 procent podle svého vlastního sdělení se provinilo emocionálním zneužíváním. (Pro srovnání, v Německu je 25 procent všech žen obětí násilí ze strany partnera, v Česku každá šestá žena a každý dvaadvacátý muž.)
Homosexualita je stále velké tabu. V Maroku ji například 80 procent mužů a žen považuje za cizí, nemorální a hrozbu pro tradiční rodinu. Že je homosexualita nemorální, si ale myslí i 37 procent Američanů, což je sice jen polovina, ale také dost. Zvláštní je vývoj v Německu, kde homosexualitu za nemorální považovala v roce 2016 čtvrtina Němců, dva roky předtím jen 11,6 procenta.
Muži vykonávají kontrolu nad osobní svobodou svých žen: co nosí na sobě, kam jdou, kdy má pár sex. Muslimští muži ovšem za patriarchát platí. Především je zatěžuje finanční odpovědnost. Více než 90 procent respondentů si stěžovalo na existenční obavy, a to kvůli oslabující ekonomice v jejich zemi.
Pokles macho kultury
Je zajímavé to porovnat s tím, jak se tento obraz vyvíjí, když muži z této oblasti emigrují do Německa. Muslimská mládež v Německu totiž také trpí dominantní maskulinitou.
Aby ale skalní odpůrci migrace a teze o neslučitelnosti kultur zase moc nejásali, ukazuje se, že po nějaké době se tento trend, přinejmenším v Německu, mění. Bývalý ředitel Institutu kriminologického výzkumu v Dolním Sasku Christian Pfeiffer říká, že macho kultura mezi migranty arabského původu za posledních 20 let výrazně poklesla.
„Uvědomují si, že se stávají svým chováním outsidery, a trpí tím. Jsou si vědomi, že jejich sociální šance se trváním na starých maskulinních normách zmenšují. „Pokles macho kultury mezi lidmi z muslimských kultur je zvláště výrazný u mladých lidí tureckého původu. V Hannoveru například podíl ‚tvrdého jádra machos‘ od roku 1998 do roku 2013 poklesl z 41 na 10 procent.“
Osvícený Egypťan
Ke změnám dochází už i v zemích původu, například v Egyptě, Maroku, Palestině a Libanonu. Dosud třeba ve vesnici nebylo přijatelné, aby ženy studovaly. Studie OSN uvádí dvaašedesátiletého muže z Káhiry, který nechal studovat nebo pracovat svou matku, sestru a dceru. V jeho vesnici to odsoudili, ale on soudí, že muži a ženy mají stejná práva. Také si myslí, že je pro muže příjemné, když může vařit. Jinak platí, že muži do kuchyně raději ani nevstupují.
V tomto ohledu je zajímavé, že vaření se v Evropě také považuje za doménu žen, ale hvězdy šéfkuchařského řemesla jsou muži. (Stejně tak je pozoruhodné, že ačkoli titul šachového velmistra je nezávislý na pohlaví, tak jej dosáhly jen dvě procenta žen.) V současném Česku stráví žena péčí o domácnost denně asi tři hodiny, muži o hodinu méně. Úklidem a přípravou jídla tráví ženy třikrát více času než muži.
Nové prostředí, rozpouštění tradic
Nadějné je, že odlišné tradice docela úspěšně rozpouští nové prostředí. Roli tu hraje vzdělanost. Právě v Německu má pro vnímání maskulinity dosažené vzdělání značný význam, protože to muže od zažité macho kultury vzdaluje. V turecké menšině se podíl mladých, kteří se snaží dostat na střední školu, zvýšil za posledních 20 let z 50 na 85 procent. Nesmí se ale zapomenout, že roli tu hraje také předobraz muže, protože vliv má i to, co mládež vidí ve své rodině a okolí.
Z tohoto průzkumu si každý může vybrat, jestli je sklenice poloplná, nebo poloprázdná. Jisté je, že společnost v Evropě a okolních zemích je ve zrychlujícím se pohybu a prochází dramatickými změnami. Ovlivnit můžeme jen jejich průběh, na věci samé se ve stále těsnějším světě nic nezmění.
